Výsledky vyhledávání v sekci: Ekonomika
  • MADUROVA ODYSSEA A “KONEC” KARTELU OPEC

    Cena ropy v posledních dnech zpomalila svůj prudký pád, přesto však nakonec překonala významnou psychologickou hranici 50 dolarů za barel. Na základě těchto cifer a faktu, že dle odborníků nelze ve střednědobém horizontu čekat návrat nad hranici 60 dolarů, ohlásila řada kapitálově slabších těžařských společností z USA ukončení či alespoň pozastavení rozvoje těžby za užití nových technologií. Mohlo by se tedy zdát, že OPEC uspěl se svojí strategií zničení konkurence pomocí zachování dosavadních objemů těžby. Bližší pohled na události posledních týdnů však naznačuje, že by se daleko taktéž mohlo jednat o Pyrrhovo vítězství, jež bude ropný kartel stát vlastní identitu.Maduro a slabost VenezuelyVýmluvně v tomto smyslu hovoří cestovní horečka, jíž propadl venezuelský prezident Nicolas Maduro. Ten poslední dny zasvětil jednáními s předními představiteli ostatních států OPEC ve snaze přesvědčit je o změně dosavadního postoje. Zachování objemu těžby a z toho plynoucí klesající cena ropy způsobuje jeho již tak ekonomicky rozvrácené zemi ohromné potíže. Venezuelská ekonomika prakticky nezná pojem diverzifikace příjmů a vláda v Caracasu není schopna udržet veřejné finance na uzdě, pokud se ceny nevrátí na úroveň cca 100 dolarů za barel. Země již nyní zažívá výrazné inflační tlaky a hrozí jí i další sociální nepokoje v případě, že stát nebude nadále schopen dotovat ceny základního zboží. Maduro se snaží krizi oddálit půjčkami od spřátelených zemí, v jednání je údajně úvěr od blízkovýchodních šejků stejně jako finanční injekce od čínské vlády ve výši 20 miliard dolarů. Její osud je však vzhledem k faktu, že Venezuela své dřívější závazky splácela často právě v dodávkách ropy, nejistý. Méně kontroverzní investory pak odrazuje výrazná politická nestabilita i špatný ekonomický rating země, jež agentura Moody´s snížila o dva stupně až na úroveň Caa3. S podobnými problémy se přitom velmi brzo mohou potýkat i další členové ropného kartelu, jako je Nigérie, Angola či Írán.Budoucnost OPECCo to znamená pro OPEC a jeho budoucnost? Díky zatvrzelosti monarchií Perského zálivu již nyní můžeme sledovat dezintegraci uvnitř celé organizace. Ta přitom může pokračovat s tím, jak se budou rozcházet klíčové zájmy arabských států a “periferních” členů OPEC z jiných částí světa. Otázka ceny černého zlata je pro zachování jejich ekonomik i státnosti totiž životně důležitá. Nesouhlasný postoj tak může rezonovat stále silněji a vyvolat politickou nestabilitu. Ve výsledku tedy kartelu OPEC hrozí, že vyjde z celé konfrontace vnitřně oslaben, s klesajícím vlivem na globálních trzích, jež pak mohou zažít výrazně volatilní období. Ilustrační foto: Grafixar (morgueFiles.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • ČERNÉ ZLATO KOLABUJE: PŘEŽIJÍ ROPNÍ TĚŽAŘI BUDOUCNOST?

    Hrubým odhadem 50 % v meziročním porovnání a více než 20 % jen během července – takto “brutálně” vyznívají čísla popisující propad cen ropy na světových komoditních trzích (v závislosti na druhu).  Černé zlato již několik měsíců není miláčkem investorů, přičemž takto výrazný propad se velmi výrazně projevuje nejen na parketech burz ale i v reálné globální ekonomice. Obětí zdánlivě nekontrolovatelného pádu pod úroveň 50 USD za barel, jenž výrazněji nezbrzdila ani krátká jarní korekce, se pomalu začínají stávat nejen poloautoritářské režimy s nízkou diverzifikací ekonomiky typu Ruska, ale i velcí ropní těžaři na Západě. Zapomeňte na drobné firmičky kolem břidlicové těžby, o nichž byla řeč na jaře. Do novinových titulků se nyní dostávají i velké ryby tu British Petrol (BP), Exxon Mobile (XOM), Chevron (CVX) či nástroj norského ekonomického zázraku Statoil (STO). Je možné, aby současná situace na trhu spolu s negativním výhledem do budoucna skolila i tyto velikány nebo se jedná pouze o chvilkové vychýlení? A jaký je dopad jejich obtíží na ekonomiku jednotlivých zemí?Ropní těžaři v pozoruNakolik lze výše popsaný propad cen ropy považovat za katastrofu záleží na tom, z jakého časové horizontu a jakým prizmatem na něj nahlédneme. Pravdou zůstává, že výsledky předních těžařů za 2. kvartál (2Q15) opravdu nepředstavovaly hezké čtení. Spouštěcím motorem k propadům akcií tohoto sektoru se stalo prohlášení vedení Exxon Mobile, největší americké ropné společností, o výrazném propadu příjmů i zisku, následované výsledky dvojky v oboru Chevronu (mezikvartální propad zisku o 90 %). Analytiky rovněž zklamaly i ostatní společnosti, když zjistili, že jejich odhady tržeb a posunu cen “opět nevyšly” . Ropní těžaři spolu přitom stáhli i celé akciové indexy a prodražili se tak do určité míry těm, kteří na černé zlato nesázeli.Odpověď na otázku, proč bič trhu dopadl s plnou silou právě nyní, prakticky až rok po volném pádu cen, není úplně jednoduché zodpovědět. Ve výsledku se totiž překrývá více faktorů, přičemž síla jejich vlivu je nejasná. První z faktorů se zdá být až triviálně jednoduchý – ropy je zkrátka příliš mnoho a nabídka převyšuje poptávku. Přestože se spekulovalo alespoň o mírném snížení světových zásob roky behěm léta či druhé poloviny roku, daný efekt se zatím nedostavil. Ropná skladiště jsou stále plná, americká těžba neopadává a stejně tak kartel OPEC navzdory častým mlžením pokračuje v obchodní válce s novými americkými a evropskými firmami o podíl na trhu a produkci nesnižuje. Nikdo rovněž netuší, jaký dopad bude mít návrat Íránu na scénu poté, kdy se Rouháního režim domluvil s šestkou mezinárodních partnerů (tzv. 5P+1) na pozastavení svého jaderného programu výměnou za postupné uvolnění ekonomických sankcí. Teherán je přitom v odvětví těžkou vahou, což potvrzují i letadla plná západních byznysmenů, jež se po ohlášení dohody točí nad iránským nebem. Konečně řada větších i menších společností měla dopředu domluvené a cenově zahedgované kontrakty, jejichž plnění za přeci jen méně nepříznivé ceny dosud probíhalo.Černé zlato ničí Wall Street i Main StreetKlasická makroekonomická poučka říká, že snížení cen ropy vede v konečném důsledku k růstu HDP jednotlivých ekonomik, neboť spotřebitelé ušetří na provozu svých motorových vozidel a přebytek hotovosti vrnou na trh. Bohužel, podobné poučky mají řadu výjimek, což platí i u této. Propad cen ropy zatím nevedl k výraznému oživení předních světových ekonomik a některé (typu Kanady) dokonce ohrozil. Avšak ani největší světové hospodářství, Spojené státy, navzdory 2% růstu v posledním kvartále nezůstává ušetřeno. Na první pohled vcelku slušný výsledek je zastíněn faktem, že právě propad cen ropy ubral celému hospodářství na výkonu (analytik David Kelly z G. P. Morgan Asset Management pro AP dokonce hovořil až 0,7 % HDP). Důvodem jsou opatření, která vyděšení manageři ropných gigantů zavádějí. Nízké zisky totiž vedou k razantním škrtům v investicích do průzkumu nových ložisek a vývoje nových technologií a rovněž masovému propouštění zaměstnanců. U takto velkých firem se přitom pohybujeme v řádu miliard dolarů a desítek až stovek tisíc výpovědí. Nepřekvapí proto, že zasažena je i běžná ekonomika.Čeká nás chmurná budoucnost?Vraťme se nyní ke dvěma otázkám zmíněným na začátku. Ropní těžaři zaznamenaly výrazný propad zisků a jejich další rozvoj je v horizontu následujících měsíců spíše nepravděpdobný. Dřívější odhady růstu cen na 65 USD za barel byly totiž rychle zapomenuty a budoucnost vypadá spíše pošmourně. Naprostý pád předních značek daného průmyslu je sice iluzorní, přesto nelze vyloučit další škrty v investicích, propuštění či konsolidaci trhu díky akvizicím. Daná opatření přitom díky multiplikačnímu efektu budou i nadále brzdit ekonomiky exponovaných zemí, jak se škrty přesunou z ropných kolosů na řadu jejich drobných dodavatelů. Zdali si toho běžný spotřebitel všimne bude záležet svým způsobem na něm. Pokud ušetřené peníze z čerpací stanice přepustí do ekonomiky, pak pravděpodobně příliš ne. Syslení úpor ve slamníku však hospodářství dle ekonomických pouček nepomůže.

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • KRIZE RUBLU A LEVNÁ ROPA: JE RUSKÁ EKONOMIKA NA KOLENOU?

    Konstatování, že se ruská ekonomika nachází v krizi, pravděpodobně nikoho z čtenářů již nepřekvapí. Čísla lze jen těžce ošálit a o celé skutečnosti tak po západních analyticích a novinářích začaly otevřeně hovořit i špičky Putinova režimu v čele s premiérem D. Medvěděvem. Pokračující propad cen ropy způsobil komoditně orientovanému hospodářství značné škody, což se odrazilo i na opětovně se potápějícím rublu. Zbytek dokonaly ekonomické sankce ze strany EU a USA, které spolu s nesmyslným zákazem dovozu vybraných evropských potravin citelně znepříjemnily běžným Rusům život. Je však situace opravdu natolik zoufalá? A jak na vše zareaguje prezident Vladimír Putin, muž zakládající svoji popularitu z nemalé části na hospodářské stabilizaci a vzrůstu životní úrovně po tubulentní Jelcinově éře?Tragédie levné ropyZvláště tíživá je pro Rusko situace kolem vývoje cen černého zlata. Země je považována za největšího světového exportéra surovin, přičemž vývoz ropy a zemního plynu dle různých odhadů tvoří zhruba čtvrtinu HDP. Cenový kolaps z cca 120 USD za barel pod úroveň 50 USD během posledního roku Rusům značně podvázal penězovody. Na poplach tak po Gazpromu začalo bít i vedení Rosněftu, těžařského gigantu, jenž je nástrojem ruské ropné politiky. Společnost se dle britské BBC nechala slyšet, že propad cen ropy snížil její čistý zisk ve 2. kvartále v meziročním srovnání  o více než 20 %. Řetězová reakce následně doputovala i k federálním úřadům. Ty byly nuceny uznat, že Putinova slova o pouze krátkém hospodářském výpadku a rychlém přesměrování ruských obchodních aktivit z Evropy do Asie vyzněla naprázdno. Ministerstvo hospodářství tak v posledním srpnovém týdnu oznámilo další zhoršení odhadu vývoje HDP. Ruská ekonomika má letos poklesnout o více než 3 %, přičemž následný růst v roce 2016 údajně zamíří ke 2 %. Jedná se však stále pouze o nepřesné odhady a díky zakaleným vodám nelze zjistit, kde leží skutečné dno celé recese.Komoditní měnaV krizi se nachází i samotný rubl, který bezmála přesným kopírováním cenového grafu černého zlata dostává své pověsti tzv. “komoditní měny”. Čtenáři si jistě pamatují přelom let 2014/2015, kdy ruská měna trvale oslabovala, až atakovala hranici 70 rublů za americký dolar. Média tehdy přinášela záběry rozmrzelých a zmatených Rusů, jejichž úspory byly opět výrazně znehodnoceny. Krize rublu následně poněkud polevila, srpnový kurz však již opět mířil k magické sedmdesátce. Na obligátní otázku “co dělat?” přitom očividně nezná odpověď ani ruská centrální banka (Bank Rossii), která od počátku zmateně čachruje s úrokovými sazbami v beznadějně se vylučující snaze snížit inflaci a zároveň stimulovat hospodářský růst.Ruská ekonomika: Výzva pro Putina, příležitost pro silovikyZávěrem se zbývá zamyslet, jak na celou věc zareaguje ruský establishment. Pokračující špatné ekonomické ukazatele spolu s postupným znehodnocením úspor ruských střadatelů nejsou dobrou vizitkou pro Kreml. Kdekdo by mohl namítat, že Rusové jsou na nepříznivé podmínky zvyklí a nadále tak budou stát při svých vůdcích. Pravdou však zůstává, že Vladimír Putin vybudoval svoji pověst částečně i na schopnosti přivést asijskou krizí (1998) zdevastovanou ekonomiku do stabilizovaného stavu. Ten se přitom vyznačoval hospodářským oživením, vysokými státními investicemi, štědrými dotacemi a všeobecným růstem životní úrovně. Tento obraz nyní dostává citelné trhliny. Markantně rostoucí cena ropy na počátku tisíciletí otevřela do té doby nepříliš známému politikovi okno příležitostí a její propad je rovněž může zavřít. Ne snad, že bychom stáli na prahu Putinova pádu. Nepříznivý vývoj však zvýší tlak na změny, jež mohou vést k šarádě v nejvyšších patrech ruské politiky. Propad cen ropy se tak může stát šikovnou záminkou pro vyostření boje mezi jednotlivými mocenskými skupinami, jež se kolem Putina během let vytvořily. Je přitom veřejným tajemstvím, že lidem s armádní minulostí (tzv. silovikům) již delší dobu příliš nevoní umírněnější přístup jejich na civilní sféru vázaných kolegů v čele s premiérem Medvěděvem. Letošní ruská zima proto může být opravdu krutá.Ilustrační foto: wilhei (pixabay.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • NOČNÍ MŮRA MÍSTO POHÁDKY: LEVNÁ ROPA “POTÁPÍ” EKONOMIKU

    “Levná ropa je skvělou zprávou pro světovou ekonomiku. Cena benzínu a nafty klesá, domácnosti i firmy tak budou mít více prostředků na ostatní výdaje. Levná ropa roztočí hospodářství a pomůže odvrátit hrozící krizi (kdybychom jich přeci jen dosud neměli málo).” Tyto a podobné titulky musel v posledním roce zaznamenat každý, kdo alespoň letmo prošel kolem novinového stánku či se připojil k internetu. Kolaps světových cen černého zlata se sice stal neskutečným bolehlavem pro řadu rozvojových a na vývoz této komodity zaměřených ekonomik, pro západní svět však měl sloužit jako vytoužený vítr do plachet. Ba co více, tato změna se měla pozitivně dotknout nejen dobře situovaných chlapíků v barevných kravatách a bílých naškrobených límečcích, ale rovněž miliónů Jardů a Růžen z továren či supermarketů. Což, jak jistě uznáte, se v dnešním světě nestává úplně často. Ano, prakticky všichni u čerpacích stanic tankujeme levněji a tak si (alespoň dle statistik prodejů) opět rádi pořizujeme velké “žravé” vozy s představou, že cena benzínu a nafty se již nikdy nevydá na další vysokohorský výstup k výšinám. V kapsách nám totiž zůstává trochu více oněch kouzelných barevných papírků a tak si podobné vymoženosti můžeme dovolit. Touto svoji zvýšenou spotřebou následně roztáčíme kola ekonomiky a stáváme se tak nějak šťastnějšími. Tolik teorie. Jak se však nyní zdá, všechny tyto krásně znějící předpovědi (či snad pohádky?) založené na základních ekonomických poučkách se pomalu stávají noční můrou…přinejmenším pro někoho.Varování Goldman SachsTakto alespoň vyznívá nejnovější analýza banky Goldman Sachs, finančního giganta, který po mnoho desítek let jako magnet přitahuje absolventy ekonomických oborů předních světových univerzit. Přestože se tato instituce (stejně jako mnoho dalších firem z oboru) po ekonomickém kolapsu z roku 2008 u části veřejnosti těší asi stejné důvěře jako pouliční hráč skořápek (vzpomeňme na řadu demonstrací s parodujícími transparenty “Goldman Sucks”), její nálezy nelze podceňovat. A to už jenom z toho důvodu, že tentokrát všeobecně přijímanou ekonomickou poučku o užitečnosti nízkých cen ropy pro ekonomický růst nezpochybňuje nějaká “pochybná partička alternativně uvažujících studentíků” ale miliardový kolos stojící v srdci finančního systému.O co se tedy jedná? Zjednodušeně řečeno většina těch dobře oblečených chlapíků v barevných kravatách, které jsme si v Evropě a Americe zvykli vídat ve večerních zprávách, se zase jednou spletla. Nebo možná lépe řečeno vydávala svá věštění z křišťálové koule za nezpochybnitelné predikce budoucnosti a bezmyšlenkovitě citovala vžité poučky ze školy (viz první věty tohoto článku). Dle analytiků Goldman Sachs(a nejen jich) totiž levná ropa sice u určité části společnosti vedla ke snížení výdajů za pohonné hmoty, zároveň ovšem zdevastovala řadu menších a středních těžařských firem a ty velké donutila k výrazným “úsporným opatřením”. Pod nimi si lze představit rozsáhlé škrty v investicích na průzkum dosud neprobádaných ložisek, vývoj nových technologií, snižování mezd a často také poměrně masivní propouštění. Dle statistik jen od počátku tohoto roku vyhlásilo ve Spojených státech bankrot na pět desítek těžařů, velká část ostatních je přitom poměrně výrazně zadlužena. Rozvahy těchto firem jsou totiž často stavěny na minimální prodejní cenu (breakeven)  kolem 50 – 70 dolarů za barel, což při současné cca 40dolarové cenovce vede k masivním ztrátám. K tomu je navíc třeba připočíst stejný efekt u řady dalších odvětví, která jsou na ropný průmysl navázána. A těch rozhodně není málo! Výsledkem je přitom výrazný propad v proudění investic na straně těchto miliardových byznysů spolu s omezením výdajů u nově nezaměstnaných pracovníků + ztráty z propadu akcií a dalších derivátů spojených s těžaři a ropou jako komoditou. O velikosti celého průšvihu přitom vypovídá právě fakt, že tento dle Goldmanů vyústil v záporný efekt předpovídané ropné spásy. Levná ropa tedy americkou (a v návaznosti i světovou) ekonomiku nepovzbuzuje, ale naopak ji pravděpodobně táhne pomalu k zemi. Pohádka se šťatsným koncem se tedy, zdá se, minimálně nekoná a pro mnohé může být i noční můrou.Poučení v nedohlednu?Čtenář jistě může namítnout, že vše, co v příspěvku popisuji, je spíše záležitost zámoří a českého spotřebitele se netýká. Na první pohled přitom může mít pravdu. Háček je v tom, že zvláště oblast energetických surovin, jejich těžby a distribuce je odvětvím extrémně globalizovaným a negativní vývoj v jedné jeho části (a to velice důležité) se velmi rychle promítá všude po světě, naši malou, pro mnohé krásně izolovanou až “ostrovní” ekonomiku nevyjímaje! Navíc daný fakt je další do řady svědectví o tom, že v současnosti dogmaticky pojímaný primát ekonomie a neomylnost jejích kazatelů v podobě všemožných analytiků je tak trochu fetišem naší doby.Tímto tvrzením se přitom netoužím přiřadit do stále rostoucího zástupu samozvaných kritiků ekonomie a jako student úplně jiného oboru snad ani nemohu. Pouze připomínám, že zde máme další dobrý důvod více kriticky přemýšlet při poslechu “zaručených pravd” prezentovaných v médiích …a rovněž při spokojeném plnění nádrží našich čtyřkolých miláčků.

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný


Výsledky vyhledávání v sekci: Life style
  • INVESTICE ROKU: JE PRO VÁS VETERÁN VHODNÁ KOUPĚ?

    Investování často bývá srdeční záležitostí a vyhodnocování jeho úspěšnosti na konci kvartálu či celého roku se pro mnohé stává adrenalinovým zážitkem. Titul “investice roku” by si však loni pravděpodobně neodnesly tradiční instrumenty typu akcií, komodit či zdravému rozumu odporující deriváty derivátů. Přestože některé z nich nabízely zajímavé výnosy, nadmíru dobře si vedly předměty mnohem romantičtějšího rázu – veterány. Přestože se jednoznačně řadí mezi spíše netradiční investice, těší se v posledním období vzrůstající oblibě. Dle odhadů vzrostla jejich cena za posledních 5 let o více než 100 % a tvořily tak zajímavou pojistku proti nástrahám globální ekonomické krize. Logicky se tedy nabízí otázka: Jedná se o nový rozmar bohatých či smysluplný tip “pro každého”?  Youngtimer – investice pro mladé i staréJde-li o veterány, většina čtenářů pravděpodobně zaznamenala pouze prodeje legendárních Ferrari z 50. let za miliony dolarů. Pravdou však zůstává, že člověk nemusí nutně cílit na italské hřebce či šlechtický Rolls-Royce. Pro mladého investora může být zajímavé zaměřit se na youngtimer prémiové značky, či vůz, jenž se svým věkem této kategorii blíží, zatím však zůstává mimo focus “velkých ryb”. Netroufl bych si zde činit jakákoli investiční doporučení, čistě pro ilustraci však zmíním, že mým oblíbencem je aristokrat s ostrovním rodokmenem – Jaguar. Nalézt prodejní kus na internetu není těžké. Přeskočte bezcenné “přestavěné Fordy” (modely X a S Type) a padněte okem na nejvyšší řadu XJ. Její nádherně hranatou verzi XJ 40, produkovanou v 80. a 90. letech, lze sehnat již od cca 70 tis. Kč, v rozumném stavu se poté prodává za dvojnásobek. Vyplatí se rovněž zašmátrat na zahraničních serverech, kde naleznete i limitované edice jako je Van Den Plas či Majestic. Tyto vozy sice za milióny dolarů nikdy neprodáte, časem však mohou být zajímavé. Přidanou hodnotu pak tvoří existence funkčního tuzemského klubu majitelů.  Pro patrioty – youngtimer made in ČSSRJe-li na vás britský luxus moc, zajímavé kousky lze nalézt i v českých luzích a hájích. Velmi diskutovaným druhem investice se stala tzv. “Erko” – československé sportovní coupé od Škody, které z důvodu snižujícího se počtu kusů získalo na ceně. Otázkou zůstává i budoucnost jeho nástupce Škody Rapid. Movitější čtenáři by pak neměli zapomenout na vozy stranických papalášů Tatra (603, 613 i porevoluční 700).Resumé? Investování do veteránů nevyžaduje milióny na účtu, přesto dle mého není pro každého, neboť se přeci jen jedná spíše o srdeční záležitost. Je rovněž potřeba mít na paměti, že tento druh investice si žádá dodatečné náklady v podobě servisu a parkování a nezapomenout, že i na veterány se vztahují základní pravidla trhu (bubliny a následný propad cen). Bezpochyby se však jedná o nevšední způsob diverzifikace vašeho portfolia, který pohladí po duši.Titulní foto: badeendjuh (morgueFile.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • FOTOREPORTÁŽ: ZÁVODY VETERÁNŮ CARLSBAD CLASSIC 2015

    Návrat do časů, kdy byl vůz pojímán nikoli pouze jako objekt masové produkce, ale spíše jako umělecké dílo, sliboval zprostředkovat  již 3. ročník Carlsbad Classic – závodu veteránů na čtyřech kolech. Hlavní dějství rallye se odehrávalo v Karlových Varech, na seznam zastávek se však dostal i lázeňský Jáchymov, vzdálený jen několik minut jízdy od mého rodiště. O program na páteční odpoledne tedy bylo postaráno!Závody veteránů nikdy nezklamou…Jak se dalo čekat, Carlsbad Classic splnil, co slíbil, a na místě se z přijíždějících vozů vytvořila nádherná přehlídka krásy, elegance a luxusu. Níže nabízím několik fotografií, abyste si i vy mohli vychutnat atmosféru spjatou s blyštícími se chromových nárazníky, vůní benzínu, krásou luxusního dřeva a koženými řidičskými rukavicemi… to vše zasazeno do lázeňského prostředí hotelu Radium Palace…

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • CENA ZA VÝJIMEČNOST: PROČ JE DVANÁCTILETÁ SKOTSKÁ WHISKY TAK DRAHÁ?

    Uzavření výhodného obchodu, zisk vysněného postu, ukončení dlouholetého studia či večerní rozprava dvou starých přátel u praskajícího krbu… To vše jsou výjimečné okamžiky lidského života, s nimiž je neodmyslitelně spjata skotská whisky. Tento tradiční drink gentlemanů se během staletí rozšířil z drsných svahů Skotské vysočiny (Highlands) do celého světa a stal se určitým fenoménem. Zvláště jeho dvanáctiletá varianta a její ještě starší příbuzné se každoročně stávají námětem diskusí laiků i odborníků, kteří je hodnotí a porovnávají v prestižních celosvětových soutěžích. Každého, kdo kdy měl příležitost je okusit, však jistě napadla zcela logická otázka. Proč je víceletá skotská whisky tak drahá, resp. proč na svém hrdle hrdě nosí cenovku minimálně třikrát vyšší hodnoty než její běžné varianty? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.Single malt či blended?Aby se totiž nápoj ze sladového ječmene, vody a karamelového barviva mohl honosit přízviskem “whisky”, je potřeba, aby “zrál” nejméně po dobu tří let s konečným obsahem alkoholu ne méně než 40 %. Každý konzument si tak i po několika skleničkách snadno spočítá, že jeho dvanáctiletá skotská přetrvávala v sudu alespoň čtyřikrát déle než běžná produkce palírny. Pro výrobce se tak jedná o investici s dlouhodobější návratností, což se samozřejmě promítne do nákladů a i konečné ceny na trhu. Tím však záhada rozhodně není vyřešena! Víceletá whisky není totiž pouze stará, ale především raritní a to zvláště hovoříme-li o patnácti, osmnácti či jednadvacetiletých variantách. Připravovaná směs totiž během “zrání” nezůstává v klidu, přichází do kontaktu se svým okolím (stěnami sudu) a s plynoucím časem se přirozenými procesy postupně odpařuje. V době, kdy dosahuje věku dospělého muže s volebním právem (mezi 18 až 21 rokem), zbývá uvnitř sudu již pouze kolem 70 – 60 % původního obsahu. Vaše láhev v sobě tedy nese pouze to “nejlepší, co přetrvalo”.Na celkovou cenu však má rovněž výrazný vliv, o jaký druh se jedná, jinak řečeno, zdali je vaše skotská whisky jedno či vícedruhová. Velkou oblibu si zvláště v posledních letech získaly whisky míchané (tzv. blended), které jsou směsicí několika druhů nápojů, povětšinou z palíren nacházejících se v podobné oblasti. Lze však nalézt i produkty, které záměrně pojí chutě z rozdílných částí Skotska a vytvářejí tak zcela nový drink. Pravý fajnšmekr si však přeci jenom spíše vybaví čistou sladovou (tzv. single malt). Jedná se o cenný alkoholický nápoj s jasně daným rodným listem, na němž je uvedena pouze jedna konkrétní palírna. Takováto whisky pak dále nabývá na ceně.Skotské palírny – globalizaci navzdory?Další složkou, jež zvyšuje cenu tohoto “fajnového pití”, je určitá nechuť přizpůsobit se globalizaci a tzv. se unifikovat. Zatímco například slavné britské automobilky, jichž na počátku 20. století působilo na Britských ostrovech několik desítek, se díky tlaku trhu prakticky scvrkly do zhruba pětice značek (navíc ovládaných zahraničním kapitálem), skotská whisky tomuto smutnému trendu zatím poměrně slušně odolává. Přestože majetková struktura jednotlivých podniků je různá a stále častěji dochází ke vzniku masové produkce některých značek, nadále zde existuje nespočet palíren s unikátním brandem a historií, jež povětšinou sahá až do 18. či 19. století. Budiž rovněž ke cti, že se nejedná pouze o prázdné marketingové skořápky, ale jednotlivé nápoje se chuťově opravdu výrazně liší a každá oblast je specifická. Zdali vámi vlastněná láhev pochází ze severních vrchovin (např. Dalmore), nížinných oblastí (Glenkinchie) či z některého z mnoha přilehlých ostrůvků (Islay, Ardbeg, Jura), je pro její celkové vyznění zásadní!Ach ty daněBohužel není jisté, jak dlouho tato až romantická anomálie potrvá. Paradoxní je přitom především fakt, že jednotlivé palírny neničí ani tak tlak trhu a globální trendy podnikání jako poměrně vysoké zdanění, jemuž jsou ze strany britské vlády vystaveny. K jeho snížení přitom dlouhodobě nevedou ani stížnosti výrobců ani nedávno spuštěná informační kampaň. Jedná se zároveň i o pravděpodobně poslední položku na našem seznamu vlivů, které více než výrazně dotvářejí cenu nápoje, jenž se hrdě honosí názvem skotská whisky.Ilustrační foto: pixabay.com

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný