Notice: Undefined variable: ub in /home/slavikz44/web/coffeebreaker.cz/public_html/application/classes/stalk.php on line 146

Notice: Undefined variable: ub in /home/slavikz44/web/coffeebreaker.cz/public_html/application/classes/stalk.php on line 153

Deprecated: strripos(): Non-string needles will be interpreted as strings in the future. Use an explicit chr() call to preserve the current behavior in /home/slavikz44/web/coffeebreaker.cz/public_html/application/classes/stalk.php on line 153
KARLOVY VARY | Zajímavé počteníčko
Výsledky vyhledávání v sekci: Life style
  • KVIFF STÁLE ŽIV(Í) A V KONDICI

    Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech (KVIFF) si letos získal více pozornosti než tomu bylo v posledních letech obvyklé. Jubilejní 50. ročník do západočeských lázní přitáhl i ty, kteří běžně podobnému “druhu zábavy” příliš neholdují. A to nejenom zahraniční a české party turisty ale i řadu místních “domorodců”, jejichž nejoblíbenějším promítacím sálem nadále zůstává obývák s kabelovkou. Kulatá výročí zkrátka působí magicky a vzbuzují v lidech onu zvláštní svědivou touhu “být u toho”. KVIFF tak i nadále stále dobře živí a pravděpodobně i živit bude.Mezinárodní filmový festival – letos zase opět nejhoršíFestival je zkrátka dobrý byznys a to nejen pro oblastní prodejce zmrzliny, provozovatele cateringu, tamní bary, kavárny či taxikáře, kteří letos během dne za tučná dýžka najezdí i několik stovek kilometrů. Přímo medvědí službu festival odvádí bloggerům, novinářům, bulvárním “kanálníkům”, filmovým kritikům…vlastně kritikům všeho druhu a ražení. Tato kulturně-společenská akce jim totiž každoročně spolehlivě a zdarma poskytne munici pro kanonádu článků a příspěvků, které když ničím jiným tak alespoň názvem zvyšují čtenost a úspěch autora. Jejich obsah přitom bývá prakticky identický a směřuje k jasnému konstatování – ten letošní ročník bude, je či byl tím suverénně nejhorším, nejpokleslejším a nejnenápaditějším ze všech. Festival ztrácí svoji tvář, příliš se komercionalizuje či je naopak příliš alternativní, tu láká pouze laciné české celebrity a oceňuje vyšumnělé zahraniční tvůrce (jenž jej považují za svou poslední filmovou štaci před smrtí), tu zas vlny podivně vyhlížejících baťůžkářů, hipsterů, metrosexuálů, lumbersexuálů a nespočet jiných těžko identifikovatelných společenských skupin. Při čtení tak člověk získává pocit, že “je něco shnilého v zemi české” a že před autorovým vytříbeným vkusem byl zbledl závistí i římský Petronius Arbiter.Zmatení jednoho baťůškáře…nebo hipstera?!Přiznám se, že podobné komentáře pročítám poměrně rád a se zaujetím, neboť překvapivě pokrývají celé mediální spektrum od ČT přes Respekt až k blogům a webům pochybného původu. Jako prakticky Karlovarák (narodil jsem se a vyrůstal v nedalekém Ostrově) na festival chodím již mnoho let a přesto se vždy divím, čeho všeho jsem si za všechny ty dlouhé dny strávené v kinosálech a na doprovodných akcích vůbec nevšiml. Možná to bude pro mnohé překvapením, ale béčkové celebrity jsou pro návštěvníka KVIFFpodstatné či rušivé pouze do té míry, do jaké vyvine zvláštní úsilí pečlivě si jich všímat. Snad je to tím, že většinu z nich ani nepoznám, každopádně jejich tolik kritizované přesuny z jednoho neplaceného rautu na druhý můj zážitek z festivalu nikdy nenarušily. Komercionalizace je všeho všudy spíše hezké slovo bez jasně pochopitelného obsahu, s nímž se minimálně od nástupu globalizace musí chtě nechtě naučit žít i obyvatel deštného pralesa, natož potom návštěvník festivalu. Navíc projížďka červenou rikšou nejmenovaného mobilního operátora je vcelku příjemná záležitost a to přestože 4G internet v mobilu není zas takové terno. Stále se tenčící řady neotesaných baťůškářů, které se dle některých záhadně transformují do pýchou nadmutých a příjmově mnohem lépe zajištěných hipsterů s jabkem v ruce, k filmovým Varům zkrátka neodmyslitelně patří. Paradoxně přitom dle mých zkušeností netvoří páteř diváků promítacích sálů – ve frontách s festival pasem na krku daleko častěji vídám lidi, které bychom asi dle dnešních škatulek označili za běžné studenty nebo pracujícící. Výjimkou v posledních letech nejsou senioři, a to ani ti dle médií příšerně zchudlí a nepřejícní čeští. Co se poté týká projekce, kdo nechce riskovat nějaký ten opravdu podivný či tu a tam vyšinutý film, je ve Varech špatně. A ačkoli nejsem fanouškem pouličních barů, festivalové a životem hemžící kavárny miluji, neboť nabízejí neocenitelnou atmosféru. Nic navíc nenahradí pocit, když celí rozlámaní čekáte s festival pasem ve frontě bez lístku na váš vytoužený film a náhle se jako anděl z čistého nebe zjeví někdo, kdo jej má navíc a zdarma vám jej nabídne.Grácias KVIFFNa konci náročného týdne a vlastně ještě nějakou dobu po něm proto všem píšícím nezbývá, než “hroznému a příšernému” karlovarskému festivalu zase jednou poděkovat za dobrý námět, čtenost, sdílení a popularitu. Zatím to, pokud vím, mnoho z nich neudělalo. Pokusím se to tedy vzít na sebe: “Díky ti KVIFF a za rok s kousavým komentářem na tvůj účet opět nashledanou”… Tedy vlastně: “Šary Vary!”

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • FOTOREPORT: KARLOVARSKÁ VETERAN RALLYE V KYSELCE

    O závody veteránů není v poslední době v západních Čechách nouze. Nejedná se přitom o překvapení. Lázeňský duch, vznešená architektura a nádherné parky tamních měst k pořádání podobných akcí přímo vybízejí. Nejedná se přitom pouze o známé Karlovy Vary, co nabídnout jistě mají i Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Jáchymov či renovující se Kyselka. Do posledně jmenované obce, kdysi luxusního lázeňského sídla spojeného se jménem výrobce minerálních vod Mattoni, zavítala v poslední červencový den Karlovarská veteran rallye. Již 15. ročník tradiční přehlídky nablýskaných pamětníků dob minulých opět přinesl vzrušující podívanou. K vidění byli vozy a motocykly z Velké Británie, USA či Německa, představili se však i zástupci domácích značek jako Škoda či Tatra. Právě její prvorepublikový exemplář s československou vlaječkou na kapotě, obklopený lázeňským parkem, se pro mě pravděpodobně stal vrcholem celé přehlídky.Karlovarská veteran rallye ve fotografiíchPro ty z vás, kteří jste tyto závody veteránů nemohli sledovat, nabízím krátký fotoreport. Navíc připomínám, že Karlovarská veteran rallye tu bude jistě i příští léto, poznámka ve vašem kalendáři na rok 2016 je tedy nutností. 

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný


Výsledky vyhledávání v sekci: Film
  • TOP 3 FILMY Z 52. ROČNÍKU KVIFF ANEB CO MĚ LETOS ZAUJALO VE VARECH

    Promítačky se dotočily, ceny byly předány a tisíce návštěvníků vyrazily směrem ke svým domovům. Padesátý druhý ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech (KVIFF) je již minulostí a letos tolik opěvované betonové monstrum v podobě hotelu Thermal se opět stává vcelku opuštěným místem. To mu ostatně umožní minimálně do dalšího léta v klidu a spokojeně chátrat. Nicméně festival je především o filmové tvorbě a právě jí se zde hodlám věnovat. Přestože jsme s přítelkyní tento rok poněkud zlenivěli a více projekcí nestihli než zhlédli, strávil jsem v kinosálech dostatek hodin, abych vám mohl předložit svůj krátký a zcela subjektivní seznam několika kousků, které by si i nefestivalový divák neměl nechat ujít. Některé z nich totiž nejsou určeny čistě pro filmové fajnšmekry, popřípadě je čeká tour i po českých multiplexech.Baby Driver (2017) – USA/Velká BritánieTento akční krimi-thriller jsem viděl až v sobotu o půlnoci, kdy se promítal jako rozlučkový film festivalu v kině Čas. Pokud si vzpomínám, původně se na mém seznamu ani nevyskytoval a zařadil jsem jej tam až poté, kdy jsem si přečetl pochvalné reakce svých známých na Facebooku. Sám přitom musím rovněž jednu přidat. Snímek zostra otevírá divoká automobilová honička, při níž nevýrazný mladík v černých brýlích a zároveň hlavní hrdina Baby odváží skupinu bankovních lupičů do bezpečí. Ve svém červeném sportovním Subaru Impreza přitom předvádí neuvěřitelné kousky, přičemž divákův zážitek z divoké jízdy je dále umocněn dynamickou hudbou z protagonistova iPodu. Ostatně byla to pravděpodobně právě tato scéna, díky níž si Baby Driver vysloužil titul nejlepšího řidičského počinu od webu Drive Tribe.com. Nutno ovšem podotknout, že po ní již vše dosti zpomaluje a tvůrci následně spíše vsadili na oblíbené herecké tváře. V roli mafiánského bosse, který si Babyho spolu s dalšími profesionálními zločinci najímá pro své loupeže, tak například vystoupí Kevin Spacey. Herec známý většině diváků především z kultovního seriálu House of Cards zde předvádí skvělý výkon a pokud jste si oblíbili Francise Underwooda, jeho nová role se vám bude jistě zamlouvat. Na postech kriminálníků se následně objeví i Jamie Foxx nebo Flea, baskytarista Red Hot Chilli Peppers. Příběh je sice poměrně jednoduchý a dosti přímočarý, přesto vše nepůsobí lacině a desítky minut před plátnem proto ubíhají velice rychle. O to překvapivější je pak závěr, kdy pekelný šofér Baby prodělá sice vcelku tušenou, nicméně na můj vkus dosti náhlou proměnu svědomí, potopí své kumpány a rozhodne se ze zločineckého světa uprchnout. Následují dosti těžko pochopitelná a naturalisticky pojatá jatka, která postrádají jakoukoli logiku a celkový dojem z jinak podařeného snímku srážejí. Navzdory tomu je Baby Driver filmem, který určitě zůstane v paměti.Wind River (2017) – USA/Velká BritánieO tomto americkém thrilleru se toho již před festivalem napsalo mnoho. Zvýšené publicitě ostatně odpovídal i nebývalý zájem o páteční premiéru ve Velkém sále hotelu Thermal, kde se zaplnila i místa v uličkách a na schodech. Důvodem pravděpodobně byla i osobní přítomnost hlavního protagonisty a zároveň jedné z velkých hvězd letošního ročníku festivalu Jeremmy Rennera. Děj snímku se odehrává v indiánské rezervaci Wind River v zasněženém Wyomingu, kde nájemný lovec dravé zvěře Cory Lambert při stopování divoké pumy narazí na mrtvolu mladé díky, jíž dobře zná. Jednalo se totiž o nejlepší přítelkyni jeho shodou okolností zesnulé dcery, která rovněž zemřela uprostřed divočiny za zcela nevyjasněných příčin. Na místo je proto kromě indiánské policie povolána i nezkušená agentka FBI v podání Elizabeth Olsen, jež si očividně v drsném prostředí neumí poradit. Je tedy nabíledni požádat znalce tamních poměrů a citově zainteresovaného Lamberta o pomoc s případem. Následné minuty se nesou v duchu představení všech myslitelných neduhů indiánské komunity, utápějící se v pocitech poraženectví a absence zářné budoucnosti ve světě, jehož pravidla udává “bílý muž”. Drobná příběhová stagnace je však vykoupena naprosto nečekaným a dramatickým zvratem při přestřelce mezi policií a ochrankou tamní ropné plošiny, k níž náleží i hlavní podezřelý. Konec snímku je pak velice rychlý a svým způsobem bytostně americký. Ano, thriller je mimo jiné i oslavou onoho tradičního drsného selfmademana s vlastním pojetím spravedlnosti, navzdory tomu však nečekejte žádného klauna v podobě Cordela Walkera z béčkového amerického seriálu Walker Texas Ranger. Cory Lambert  a Wind River totiž divákovi nabízejí mnohem více.Korporace (Corporate, 2017) – FrancieMnou zvolenou trojici uzavírá zástupce francouzské kinematografie, o němž se sice zdaleka tolik nenapsalo, přesto dle mého přichází s velice aktuálním a zajímavým tématem. Korporace je totiž sondou do často dehumanizujících praktik velkých nadnárodních společností, jež se snaží své zaměstnance přeměnit v ultra poslušné a ideji růstu firmy slepě oddané pracovní stroje. V případě, že se tato indoktrinace nezdaří, následuje tvrdý nátlak a snaha se nevýkonných či odmlouvačných jedinců zbavit, a to často dosti drsnými metodami. Že se přitom nejedná pouze o téma z francouzského prostředí netřeba zdůrazňovat! Snímek sám o sobě vypráví příběh sebemotivované a tvrdé manažerky lidských zdrojů (ano, už sám název je více než půvabný) Emillie, pracující ve smyšlené korporaci Essen. Jejím úkolem je naplnit závěry nově schválené vize práce se zaměstnanci, kdy má být celkový početní stav snížen o 10 %. Nicméně v rámci zachování dobrého PR je prostý vyhazov vyloučen. Je třeba nasadit promyšlené postupy firemní buzerace a psychického vydírání, aby kádrově nevhodní lidé takříkajíc “odešli sami”. Vše se však bortí v momentě, kdy jeden z takto zasažených zaměstnanců páchá přímo na pracovišti sebevraždu. Rozjíždí se vyšetřování a hlavní hrdinka se rychle dozvídá, že v rámci zachování dobrého jména je vedení společnosti v čele s “jobsovsky” působícím generálním ředitelem ochotno rychle obětovat i ji a původní plán redukce zaměstnanců popřít. Zde kromě námětu zaujme i skvělý výkon již prošedivělého herce Lamberta Wilsona, jehož mohou fanoušci sci-fi znát z kultovní trilogie bratrů Wachowských Matrix, v níž ztvárnil charismatického Merovejce. Nicméně zpět k příběhu. Jak již bylo řečeno, Emilly se dostává do hledáčku vyšetřovatelky bezpečnosti práce a postupně ji dochází, že jedinou šancí na záchranu vlastního krku je spolupráce s úřady. Její kariéra ve velkém byznysu je tím však nadobro u konce. Přestože pokud vím, Korporace nebyla obzvláště vyzdvihována, snímek je velice povedenou psychologickou sondou do často podivného smýšlení vysokých korporátních manažerů a jimi spoluvytvářené firemní kultury, která může v některých případech míti značně totalitní tendence. Navzdory absenci jakékoli akce, rychlých zvratů či čehokoli podobného zůstává divák do filmu vtažen takřka po celou jeho dobu. Že se pak v době, kdy jsou v naší západní společnosti extrémně populární úvahy o řízení státu jako firmy, jedná o více než poučný snímek, netřeba zdůrazňovat!Tolik tedy k mému subjektivnímu výběru z letošního 52. ročníku KVIFF. Rozhodnete-li se na některý ze snímků vydat do kina, či jej zhlédnout doma, budu velice rád za vaše postřehy a názory. Toto léto totiž ve Varech nabídlo opravdu spoustu zajímavého filmového materiálu.

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný


  • Notice: Undefined variable: rowside in /home/slavikz44/web/coffeebreaker.cz/public_html/modules/search/views/starter/body.php on line 39

    Notice: Trying to get property 'youtube' of non-object in /home/slavikz44/web/coffeebreaker.cz/public_html/modules/search/views/starter/body.php on line 39
  • THE JOKER: HARLEKÝN HRŮZY OHLAŠUJE NÁVRAT NA STŘÍBRNÉ PLÁTNO

    Harlekýn hrůzy, ďábelský šprýmař, pochmurný žertér, šašek šílenství, muž s úsměvem smrti… to vše jsou označení, jež komiksoví tvůrci přiřkli jedné jediné postavě. Není jí přitom nikdo jiný než světoznámý The Joker.Geniální a šílený zároveň, tento klaun z dílny amerického vydavatelství DC Comics svým věhlasem dávno překročil uzavřený svět kreslených sešitů pro děti a věčně mladé dospělé. Objevil se v televizních seriálech, celovečerních filmech (a to dříve, než komiksová tématika začala být superstrojem na peníze), počítačových hrách, až se postupně stal jedním z nefalšovaných symbolů moderní popkultury. Jeho bělostný ušklebavý obličej lemovaný křiklavě zelenými vlasy u nás pravděpodobně není natolik známý jako například některé charaktery z Hvězdných válek či podobných sérií, přesto nelze pochybovat o tom, že se Joker stal inspirací (ať už přiznanou či nikoli) řady dalších literárních, herních i filmových postav. Letos přitom tento antihrdina chystá velký comeback na stříbrné plátno i herní konzole. Šklebit by se na diváky měl v dlouho očekávaném akčním snímku Suicide Squad (Sebevražedný oddíl), animovaném a pro fajnšmekry stylizovaném převyprávění komiksu The Killing Joke i graficky netradiční herní sérii Batman od společnosti Telltale Games.Přes sedm destiletí na kriminální scéněO tom, že Joker je Batmanovým bolehlavem číslo jedna pravděpodobně netřeba dlouze polemizovat. O jeho roli v příbězích netopýřího muže slyšeli pravděpodobně i ti, kteří komiks nikdy v životě nedrželi v ruce. Daleko méně rozšířeným faktem je skutečnost, že tento šašek terorizuje obyvatele smyšlené americké megapole Gotham City již neuvěřitelných 76 let. Po celou dobu tak přitom činí s grácií, originalitou a určitým zvráceným šarmem.První komiks, v němž se Joker objevil, spatřil světlo světa již roku 1940. Autor Bob Kane tehdy hledal neotřelou postavu, která by se svým intelektem a schopnostmi byla schopna postavit svalovci v černém převleku, a zároveň zaujala více než běžní kreslení lupiči. Povedlo se! Joker vzbudil zájem čtenářů a ti brzy začali požadovat další příběhy. S drobnými přestávkami tak lze jeho působení vystopovat během všech následujících dekád, během nichž se dočkal i vlastní komiksové řady. Zatímco však Batman, Robin či komisař Gordon zůstávali po celou tu dobu prakticky stejnými nepříliš plastickými postavami, právě Joker prodělal řadu zásadních proměn. Je to právě jeho postava, jež nádherně ilustruje proměnu nálad americké společnosti během jednotlivých dekád, zrcadlí její očekávání, hodnoty i morální hranice, kam je až ve vyprávění jednoduchých kreslených příběhů schopna či ochotna zajít.Zatímco první Joker byl zákeřným temným vrahem draculovského typu, jeho následovník čelící autocenzuře komiksových vydavatelství 50. let se omezil na kradení drahých kamenů a vymýšlení absurdních šprýmů. Jednalo se o dobu, kdy komiks odrážel studenoválečnou touhu činit složitý svět jednoduchým místem s jasně danými pravidly. Pokud by totiž čtenář snad trpěl těžkou formou slabomyslnosti a nepochopil, kdo je opěvovaným kladným hrdinou a kdo naopak prohnilým zloduchem, autoři mu to prakticky na každé straně vždy svými popisky připomněli. Linie byly jasně dané. Situace se mění až na přelomu 70. a 80. let, kdy se již tvůrci nebojí navrátit ke kořenům a postupně tvoří daleko temnějšího a brutálnějšího šílence, který se nezdráhá pro své vlastní pobavení vraždit prakticky kohokoli bez ohledu na sociální status, věk nebo pohlaví.Joker a děsivá nahodilost zločinu…Kromě toho, že během dlouhých let fungoval jako Batmanovo zvrácené alter ego, Joker fascinoval a děsil čtenáře především absolutní nevypočitatelností svých zločinů. Naše vnímání sociální reality je velmi silně spjato s potřebou nalézat příčiny, objasnění či alespoň vzdálená vysvětlení lidských skutků. Zelenovlasý šašek však nikdy žádné zdůvodnění neměl, udeřil náhodně, kdekoli, bez špetky racionální úvahy. Nikdo od pouhého prodavače novin až po šéfa gothamského podsvětí si před ním nemohl být jist, světec či hříšník, cílem se mohl stát každý. Právě tento Jokerův útok na naši neukojitelnou potřebu narativity a racionality přitom pravděpodobně stojí za popularitou této postavy. Ostatně, když se jej v jednom díle ptají, proč daný zločin spáchal, se smíchem odpoví: “A proč ne?”.Stejně jako motivy jeho akcí, neznámý zůstává i šaškův původ. Za celá dlouhá desetiletí totiž nevychází najevo, kým tento bláznivý muž byl, než propadl zločinu. Joker o své minulosti vypráví řadu rozličných a naprosto protichůdných příběhů. Jednou byl nedoceněným chemikem, podruhé zhrzeným hercem poté chudým zlodějíčkem v rudé kápi. Jeho minulost je naprosto nejasná, což ještě více posiluje útok na naše očekávání. Konstantní zůstává pouze ona message jeho činů: Kdykoli se může stát cokoli. Ať již je váš život cnostný či mrzký, jste-li úspěšní či úplní ztroskotanci, vždy se můžete stát cílem nepředvídatelné zničující události. Jeden opravdu špatný den může zničit vše, co jste léta budovali, o čem jste snili. Budoucnost je navzdory vší naší snaze naprosto nevypočitatelná. Děsivé, že?Suicide Squad a návrat do kinosálůJak již bylo řečeno, Joker se probojoval i do světa stříbrného plátna, kde se jeho stopa stala rovněž nepřehlédnutelnou. Zásluhu na tom má především vynikající herec Jack Nicolson, jenž v ponurém snímku experimentálního režiséra Tima Burtona s názvem Batman (1989) vytvořil vskutku geniální zločineckou postavu. Nepřekvapí proto, že jeho výkon byl nominovám na Zlatý globus. I druhé a mnohem šílenejší ztvárnění komiksového šprýmaře v podání Heatha Ledgera ve filmu Batman: Temný rytíř (2008) se stalo kultovním. Ačkoli tvůrci poněkud upustili od původní literární předlohy, výsledek diváky nezklamal. Sám Ledger díky této roli dosáhl svého hereckého vrcholu, když získal Oscara, Zlatý glóbus i Cenu BAFTA. Nyní se o přízeň veřejnosti uchází Joker zcela nový, a to jako jedna z postav snímku Suicide Squad v podání Jareda Leta. Že se tak legendární postava opět dočká zcela neotřelé reinkarnace je prakticky jisté. Otázkou zůstává, zdali si silně marketingově propagovaný snímek nakonec opravdu získá srdce náročných komiksových fanoušků, nebo se spíše zařadí po bok odmítnutých počinů typu filmu Batman a Robin (1997) s Georgem Clooneym v hlavní roli.Ať tak či onak harlekýn zločinu ani v důchodovém věku rozhodně nechystá odchod do ústraní a se smělým úšklebkem hledí k stoletému jubileu.

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný