Výsledky vyhledávání v sekci: Ekonomika
  • SAUDOVÉ PROTI AMERICE: JAK DLOUHO POTRVÁ BITVA O ROPU?

    Tento druh zpráv jako by již zastaral a ztratil svoji originalitu. Denně jsme zasypávání informacemi o nových cenových dnech, jichž nezadržitelně padající ropa dosáhla. Po šedesáti dolarové hranici za barel černého zlata padla i ta padesáti dolarová a medvědí nálada na trzích jakoby neznala konce. Situace tak přináší jedinečnou příležitost všem novodobým “Josefům”, kteří se po vzoru starozákonního biblického hrdiny snaží přijít s co nejzajímavější předpovědí sedmi hubených let a zavděčit se po analýzách lačnícím “faraonům” dnešní doby. Prohlášení saudského ministra ropného průmyslu o dvacetidolarové cenovce tak pomalu začíná připomínat učebnicový případ sebenaplňujícího se proroctví. Emoce však mohou být zrádným rádcem.Zdánlivá síla kartelu OPECPředně členové OPEC se nenachází v hospodářské kondici, jež by jim dovolovala takovýto cenový konflikt dlouhodobě vést. Část z nich je navíc politicky destabilizována domácími konflikty (Nigérie, Libye, Venezuela), popřípadě je nucena čelit mezinárodnímu tlaku díky svým kontroverzím zahraničním politikám (Írán). Dokonce ani bohaté státy Zálivu v čele se Saudskou Arábií nedisponují natolik neotřesitelnou pozicí, jakkoli přesvědčivě mohou takto působit. Jejich vlády se sice snažily diverzifikovat zdroje svých příjmů, tyto pokusy však nebyly příliš úspěšné. Petrodolary tak například nadále tvoří necelou polovinu HDP a cca 80 % příjmů sadského království . Nabízí se tedy otázka, zdali jsou Saudové spolu s ostatními členy OPEC schopni avizované politice dostát a americké těžaře pokořit.Bitva o ropu a američtí těžařiJednotlivé státy USA s výjimkou zranitelné Aljašky již totiž na základě zkušeností ze 70. a 80. let své hospodářství restrukturalizovaly a na ropu je tak vázána daleko menší část jejich ekonomik. Ani samotná nová těžařská odvětví nejsou tak slabá, jak se může zdát. Drobnější a špatně kapitálové kryté společnosti se pravděpodobně bankrotu nevyhnou, většina je však zajištěna finančními deriváty a ropu prodává dopředu. Nástup efektu nižších cen tedy bude trvat nejméně rok. Analytici přitom odhadují, že vedení cenové války po takto dlouhou dobu by pro arabské státy znamenalo ušlé zisky v hodnotě až čtvrt biliónu dolarů. Úspěch nastavené politiky však ani poté není zaručen, neboť padlé společnosti budou pravděpodobně připraveny převzít jejich mamutí protějšky, toužící po navýšení svého tržního podílu.Resumé? Silně medvědí nálada na trzích může být přehnaná, neboť ceny ropy na úrovni dob dna globální finanční krize z roku 2009 neodpovídají ekonomické realitě ani schopnosti tradičních producentů z kartelu OPEC vést cenovou válku po dostatečně dlouhou dobu. Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu bych tedy na propad nesázel či minimálně zůstal obezřetný.Článek není investičním doporučením, vyjadřuje pouze osobní názor autora.Ilustrační foto: Penywise (morgueFile.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • MADUROVA ODYSSEA A “KONEC” KARTELU OPEC

    Cena ropy v posledních dnech zpomalila svůj prudký pád, přesto však nakonec překonala významnou psychologickou hranici 50 dolarů za barel. Na základě těchto cifer a faktu, že dle odborníků nelze ve střednědobém horizontu čekat návrat nad hranici 60 dolarů, ohlásila řada kapitálově slabších těžařských společností z USA ukončení či alespoň pozastavení rozvoje těžby za užití nových technologií. Mohlo by se tedy zdát, že OPEC uspěl se svojí strategií zničení konkurence pomocí zachování dosavadních objemů těžby. Bližší pohled na události posledních týdnů však naznačuje, že by se daleko taktéž mohlo jednat o Pyrrhovo vítězství, jež bude ropný kartel stát vlastní identitu.Maduro a slabost VenezuelyVýmluvně v tomto smyslu hovoří cestovní horečka, jíž propadl venezuelský prezident Nicolas Maduro. Ten poslední dny zasvětil jednáními s předními představiteli ostatních států OPEC ve snaze přesvědčit je o změně dosavadního postoje. Zachování objemu těžby a z toho plynoucí klesající cena ropy způsobuje jeho již tak ekonomicky rozvrácené zemi ohromné potíže. Venezuelská ekonomika prakticky nezná pojem diverzifikace příjmů a vláda v Caracasu není schopna udržet veřejné finance na uzdě, pokud se ceny nevrátí na úroveň cca 100 dolarů za barel. Země již nyní zažívá výrazné inflační tlaky a hrozí jí i další sociální nepokoje v případě, že stát nebude nadále schopen dotovat ceny základního zboží. Maduro se snaží krizi oddálit půjčkami od spřátelených zemí, v jednání je údajně úvěr od blízkovýchodních šejků stejně jako finanční injekce od čínské vlády ve výši 20 miliard dolarů. Její osud je však vzhledem k faktu, že Venezuela své dřívější závazky splácela často právě v dodávkách ropy, nejistý. Méně kontroverzní investory pak odrazuje výrazná politická nestabilita i špatný ekonomický rating země, jež agentura Moody´s snížila o dva stupně až na úroveň Caa3. S podobnými problémy se přitom velmi brzo mohou potýkat i další členové ropného kartelu, jako je Nigérie, Angola či Írán.Budoucnost OPECCo to znamená pro OPEC a jeho budoucnost? Díky zatvrzelosti monarchií Perského zálivu již nyní můžeme sledovat dezintegraci uvnitř celé organizace. Ta přitom může pokračovat s tím, jak se budou rozcházet klíčové zájmy arabských států a “periferních” členů OPEC z jiných částí světa. Otázka ceny černého zlata je pro zachování jejich ekonomik i státnosti totiž životně důležitá. Nesouhlasný postoj tak může rezonovat stále silněji a vyvolat politickou nestabilitu. Ve výsledku tedy kartelu OPEC hrozí, že vyjde z celé konfrontace vnitřně oslaben, s klesajícím vlivem na globálních trzích, jež pak mohou zažít výrazně volatilní období. Ilustrační foto: Grafixar (morgueFiles.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • ČERNÉ ZLATO KOLABUJE: PŘEŽIJÍ ROPNÍ TĚŽAŘI BUDOUCNOST?

    Hrubým odhadem 50 % v meziročním porovnání a více než 20 % jen během července – takto “brutálně” vyznívají čísla popisující propad cen ropy na světových komoditních trzích (v závislosti na druhu).  Černé zlato již několik měsíců není miláčkem investorů, přičemž takto výrazný propad se velmi výrazně projevuje nejen na parketech burz ale i v reálné globální ekonomice. Obětí zdánlivě nekontrolovatelného pádu pod úroveň 50 USD za barel, jenž výrazněji nezbrzdila ani krátká jarní korekce, se pomalu začínají stávat nejen poloautoritářské režimy s nízkou diverzifikací ekonomiky typu Ruska, ale i velcí ropní těžaři na Západě. Zapomeňte na drobné firmičky kolem břidlicové těžby, o nichž byla řeč na jaře. Do novinových titulků se nyní dostávají i velké ryby tu British Petrol (BP), Exxon Mobile (XOM), Chevron (CVX) či nástroj norského ekonomického zázraku Statoil (STO). Je možné, aby současná situace na trhu spolu s negativním výhledem do budoucna skolila i tyto velikány nebo se jedná pouze o chvilkové vychýlení? A jaký je dopad jejich obtíží na ekonomiku jednotlivých zemí?Ropní těžaři v pozoruNakolik lze výše popsaný propad cen ropy považovat za katastrofu záleží na tom, z jakého časové horizontu a jakým prizmatem na něj nahlédneme. Pravdou zůstává, že výsledky předních těžařů za 2. kvartál (2Q15) opravdu nepředstavovaly hezké čtení. Spouštěcím motorem k propadům akcií tohoto sektoru se stalo prohlášení vedení Exxon Mobile, největší americké ropné společností, o výrazném propadu příjmů i zisku, následované výsledky dvojky v oboru Chevronu (mezikvartální propad zisku o 90 %). Analytiky rovněž zklamaly i ostatní společnosti, když zjistili, že jejich odhady tržeb a posunu cen “opět nevyšly” . Ropní těžaři spolu přitom stáhli i celé akciové indexy a prodražili se tak do určité míry těm, kteří na černé zlato nesázeli.Odpověď na otázku, proč bič trhu dopadl s plnou silou právě nyní, prakticky až rok po volném pádu cen, není úplně jednoduché zodpovědět. Ve výsledku se totiž překrývá více faktorů, přičemž síla jejich vlivu je nejasná. První z faktorů se zdá být až triviálně jednoduchý – ropy je zkrátka příliš mnoho a nabídka převyšuje poptávku. Přestože se spekulovalo alespoň o mírném snížení světových zásob roky behěm léta či druhé poloviny roku, daný efekt se zatím nedostavil. Ropná skladiště jsou stále plná, americká těžba neopadává a stejně tak kartel OPEC navzdory častým mlžením pokračuje v obchodní válce s novými americkými a evropskými firmami o podíl na trhu a produkci nesnižuje. Nikdo rovněž netuší, jaký dopad bude mít návrat Íránu na scénu poté, kdy se Rouháního režim domluvil s šestkou mezinárodních partnerů (tzv. 5P+1) na pozastavení svého jaderného programu výměnou za postupné uvolnění ekonomických sankcí. Teherán je přitom v odvětví těžkou vahou, což potvrzují i letadla plná západních byznysmenů, jež se po ohlášení dohody točí nad iránským nebem. Konečně řada větších i menších společností měla dopředu domluvené a cenově zahedgované kontrakty, jejichž plnění za přeci jen méně nepříznivé ceny dosud probíhalo.Černé zlato ničí Wall Street i Main StreetKlasická makroekonomická poučka říká, že snížení cen ropy vede v konečném důsledku k růstu HDP jednotlivých ekonomik, neboť spotřebitelé ušetří na provozu svých motorových vozidel a přebytek hotovosti vrnou na trh. Bohužel, podobné poučky mají řadu výjimek, což platí i u této. Propad cen ropy zatím nevedl k výraznému oživení předních světových ekonomik a některé (typu Kanady) dokonce ohrozil. Avšak ani největší světové hospodářství, Spojené státy, navzdory 2% růstu v posledním kvartále nezůstává ušetřeno. Na první pohled vcelku slušný výsledek je zastíněn faktem, že právě propad cen ropy ubral celému hospodářství na výkonu (analytik David Kelly z G. P. Morgan Asset Management pro AP dokonce hovořil až 0,7 % HDP). Důvodem jsou opatření, která vyděšení manageři ropných gigantů zavádějí. Nízké zisky totiž vedou k razantním škrtům v investicích do průzkumu nových ložisek a vývoje nových technologií a rovněž masovému propouštění zaměstnanců. U takto velkých firem se přitom pohybujeme v řádu miliard dolarů a desítek až stovek tisíc výpovědí. Nepřekvapí proto, že zasažena je i běžná ekonomika.Čeká nás chmurná budoucnost?Vraťme se nyní ke dvěma otázkám zmíněným na začátku. Ropní těžaři zaznamenaly výrazný propad zisků a jejich další rozvoj je v horizontu následujících měsíců spíše nepravděpdobný. Dřívější odhady růstu cen na 65 USD za barel byly totiž rychle zapomenuty a budoucnost vypadá spíše pošmourně. Naprostý pád předních značek daného průmyslu je sice iluzorní, přesto nelze vyloučit další škrty v investicích, propuštění či konsolidaci trhu díky akvizicím. Daná opatření přitom díky multiplikačnímu efektu budou i nadále brzdit ekonomiky exponovaných zemí, jak se škrty přesunou z ropných kolosů na řadu jejich drobných dodavatelů. Zdali si toho běžný spotřebitel všimne bude záležet svým způsobem na něm. Pokud ušetřené peníze z čerpací stanice přepustí do ekonomiky, pak pravděpodobně příliš ne. Syslení úpor ve slamníku však hospodářství dle ekonomických pouček nepomůže.

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný