Výsledky vyhledávání v sekci: Politika
  • NOVÉ VZTAHY USA A INDIE: PARTNERSTVÍ PRO 21. STOLETÍ?

    Česká média o události tradičně prakticky nereferovala a mnohá zahraniční se poněkud povrchně omezila na rozbor objetí obou lídrů při loučení na letišti. Účast prezidenta Obamy na oslavách indického Dne republiky však pravděpodobně významně ovlivní nejen vztahy USA a Indie ale i budoucí dění v celém asijském regionu. Spolupráce obou zemí se totiž při troše štěstí opravdu může stát “rozhodujícím partnerstvím pro 21. století”, jak ji nazvala americká administrativa.Obama: “Money talks”Obamovo sblížení s nejlidnatější demokracií světa přitom dává velmi dobrý smysl a to hned z několika hledisek. Vztahy USA a Indie totiž po delší době přešlapování, nejistoty a nedorozumění konečně získaly restart, po němž byznys volal již léta. Proč? Amerika je v současnosti největším indickým obchodním partnerem, objem přímých zahraničních investic (FDI) v Indii, jejichž zdrojem byl Washington, se v poslední dekádě téměř zpětinásobil, postupně roste i zpětný tok kapitálu do USA. Přestože objem vzájemného obchodu stále značně zaostává za Čínou, potenciál k růstu je velký. Předně, Indie se navzdory mnoha nedokonalostem těší demokratickému zřízení, právní systém ovlivnila anglosaská tradice, angličtina je všeobecně přijímána jako lingua franca a nová vláda BJP premiéra Modiho slibuje výrazný odklon od socialistických praktik Indického národního kongresu.Indie a politika zadržování 2.0Ještě významnější se však jeví bezpečnostní a geopolitická rovina. Schůzka obou státníků znamenala obnovení smlouvy o vzájemné spolupráci ve vojenské oblasti, jež pravděpodobně přinese i technologické sblížení armád obou zemí. Ozbrojené síly Indie stojí na staré sovětské technice a Rusko donedávna zůstávalo hlavním dodavatelem zbraní, dle některých odhadů však Američané své kolegy z Moskvy v loňském roce významně předběhli. Tyto údaje přitom získávají geostrategický význam, vložíme-li je do kontextu událostí posledních měsíců. Republikány za svou pasivní zahraniční politiku kritizovaný Obamapřijíždí do Nového Dillí a podepisuje dokument s názvem “Joint Strategic Vision for the Asia-Pacific and Indian Ocean Region”, jež ohlašuje spolupráci v oblasti bezpečnosti námořní dopravy a ochrany vzdušného prostoru se zřetelem na Indický oceán a Jihočínské moře. Zároveň vláda v Tokyu oznamuje navýšení rozpočtu na zbrojení a premiéři Abe s Modim si vyměňují “liebesbriefy” plné superlativů.  Mnohem asertivněji vystupují i další země regionu jako Filipíny, Jižní Korea ale i Vietnam či  Abottova Austrálie.Co dané kroky znamenají a komu je celý vzkaz určen, není těžké odhadnout. V Asii a Pacifiku se postupně rodí zatím sice nesourodá, avšak odhodlaná koalice států připravených čelit rozpínající se moci pevninské Číny. Zaprášený koncept “politiky zadržování”, známý z dob počátku studené války, tak pravděpodobně bude aktualizován i pro potřeby 21. století, pouze s jinými hráči. Nové vztahy USA a Indie pro to vytváří velmi solidní základ.Ilustrační foto: CyberJu (morgueFile.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • DONALD TRUMP PREZIDENTEM: PROČ AMERIKA POTŘEBUJE REALITNÍHO MAGNÁTA?

    Už to vypadalo, že se prezidentské volby 2016 v USA a jim předcházející stranické primárky stanou nudným soubojem dvou rodinných klanů. Amerika si měla užít střetnutí, v němž oba kandidáti byli prakticky dopředu známy a na voliče tak čekaly dlouhé měsíce vyplněné přemýšlením, v koho vloží svoji důvěru tentokrát – je libo Jeba Bushe nebo Hillary Clintonovou? Mezi zdánlivě nekonečným zástupem republikánských uchazečů o stranickou nominaci (v době psaní článků se jednalo o 16-ti hlavou skupinu) se však objevil muž, který tuto jednotvárnost výrazně narušuje. Jeho jméno zní Donald Trump.Troublemaker Donald TrumpAsi těžko bychom mimo profláklé hvězdy Hollywoodu našli Američana, jehož popularita se vyznačuje natolik globálním charakterem. Syn obchodníka s realitami z New Yorku se svými okázale luxusními stavbami, knihami, televizními zábavnými pořady (The Apprentice, Miss World apod.) a řadou extravagantních výstupů stal určitým ztělesněným představ o americkém kapitalismu. Hlavním důvodem jeho současné “politické nebezpečnosti” však není atypický zjev, pryštící arogance, přímočarý byznys přístup či fakt, že se jedná o jednoho z nejbohatších podnikatelů v Americe. Nebezpečným a do určité míry “nežádoucím” ho činí lehkost, s níž otevírá témata, považovaná v politickém mainstreamu za tabu. Klientelismus a korupce politické elity, přesun pracovních míst do Číny, budoucnost ropného průmyslu, nelegální migrace či problematické soužití bílých Američanů (tzv. WASP – White Anglo-Saxon Protestants) a přistěhovalců z Latinské Ameriky (tzv. Latinos), které donald Trump bez skrupulí charakterizuje slovy jako “kriminalita”, “drogy”, “znásilňování” a “nevzdělanost”. Toliko jen krátký výčet výbušných otázek, jimiž se “slušný” politik raději obloukem vyhýbá, či kolem nich našlapuje s nejvyšší opatrností. Počet španělsky hovořících voličů zvláště v jižních státech Unie totiž raketově roste a bylo by proto přinejmenším netaktické si jejich komunity znepřátelit. Střílet do vlastních řad a pokoušet se rozbít složitý mechanismus “zvláštních vztahů” mezi politickou třídou a byznysem je pak považováno za naprostou sebevraždu.Právě tyto záležitosti se však stávají častým námětem diskusí konzervativně smýšlejících rodin. Typický americký Joe s nevalným vzděláním, značně lokálním rozhledem a hrozivě vyhlížející hypotékou na krku o nich hovoří s manželkou u kuchyňského stolu, se sousedem při sekání trávníku či s kolegou v práci, zatímco do sebe během polední pauzy souká sendvič s burákovým máslem. Těmto lidem a nejenom jim přitom imponuje způsob, jímž Donald Trump zcela necenzurovaně pojmenovává události, jež každodenně formují jejich životy. Realitní magnát se však tímto automaticky dostává do role černé ovce, jíž se snaží ostatní (nejen) republikánští kandidáti a jejich sponzoři vystrnadit. Trump je totiž nutí opustit to, čemu Američané říkají “comfort zone”, tedy tematicky nekonfliktní oblast, či pozici, o níž se kandidáti nezdráhají hovořit. Najednou již nestačí vyprávět příběhy o ztracené a znovunalezené víře v Boha, milovat hamburgery, vzývat daňové škrty a pohoršovat se nad Obamovými “socialistickými reformami”. V době, kdy hrozí, že voliče bude zajímat váš názor na zvýšenou kriminalitu Latinoameričanů a otázku řešení problematiky korupce ve Washingtonu, vám zkrátka nepomůže ani dosud populární Elvisův song zahraný na vlastní baskytaru.Mezi láskou a nenávistí…Trump a GOPAmeričtí Republikáni tak stojí před nelehkou volbou. Nic naplat, že se proti excentrickému Trumpovi dennodenně ohrazují na sociálních sítích, že o něm média hovoří jako o rasistovi a mnohé společnosti s jeho firmou na protest proti jeho postojům v otázce migrace přerušily spolupráci. Pro určitý nezanedbatelný segment voličů se zkrátka stal celebritou. To ostatně potvrdily i nedávné průzkumy, v nichž mezi republikánskými uchazeči o prezidentskou nominaci Trump suverénně vedl a předběhl i dosavadního favorita Jeba Bushe, bratra a syna bývalých prezidentů. Výstřední blondýn si navíc nenechá nic líbit a na přístup strany s obtloustlým slonem ve znaku si halasně stěžuje. V interview pro internetový magazín The Hill dokonce uvedl, že uvažuje o vedení zcela nezávislé kampaně, kterou si díky svému pohádkovému jmění údajně může dovolit financovat zcela sám a vyhnout se tak tradičním politickým tanečkům se sponzory. Poslední odhady přitom ukazují, že Trumpa by volilo až kolem 20 % voličů, což by mu sice místo v Oválné pracovně Bílého domu nezajistilo, avšak zcela jistě by o něj připravilo jiného republikánského nominanta. Hlavu ztrácející GOP (Grand Old Party – název používaný pro Republikány) si tak pravděpodobně bude muset vybrat mezi vyjádřením alespoň částečné podpory výřečnému magnátovi (a ztrátou některých latinskoamerických voličů) nebo riskováním dalších minimálně 4 let vlády Demokratů v případě, že se Trump rozhodne kandidovat sám za sebe.Quo vadis, Ameriko?Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že Donald Trump je výstřední populista, jenž si nebezpečně pohrává s rasovou otázkou a ohrožuje tak celistvost společnosti. Ano, Trump je arogantní, nediplomatický a výbušný excentrik a ani v nejmenším mu nečiní problém nabízet společnosti zdánlivě účinná a jednoduchá řešení složitých problémů doby. Přesto je bezpochyby člověkem, kterého současná Amerika velice potřebuje! Proč? Jeho přístup k společenským tabu nutí politickou elitu a především uchazeče o nejvýznamnější mocenský post na světě hlouběji rozpracovat svůj politický program a nebát se nalézt řešení velice citlivých a bolestivých problémů dynamicky se vyvíjející společnosti. Problémů, které nemohou být donekonečna zametány pod koberec a zpovídány pouze v kruhu nejbližších známých a rodinných příslušníků. Problémů vyžadujících brilantní, ducha práva a svobody zachovávající strategii, kterou sice bohatý blondýn sám rozhodně nenabídne, ale může “dohnat” ostatní k jejímu nalezení.Právě to je dle mého role, kterou má Donald Trump v dramatu nazvaném “prezidentské volby 2016” sehrát a paradoxně tak pomoci posílit americkou demokracii.Ilustrační foto: kconnors (Imagebase.net)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • VOLEBNÍ KAMPAŇ NARUBY: DONALD TRUMP JE “ŠVORC” A PŘESTO MILOVÁN

    O tom, že Donald Trump svým excentrickým stylem vystupování a kontroverzními názory zcela vykolejil republikánské prezidentské primárky jsem již psal v jednom z předchozích příspěvků. Jak však nyní ukazují první finanční statistiky, realitní magnát z New Yorku staví na hlavu i dosud zažitá pravidla jak vést úspěšnou volební kampaň. V době, kdy se (nejen) v Americe živě diskutuje o enormním vzrůstu výdajů kandidátů na jednotlivé politické funkce, včetně té nejvyšší, uhlazený blondýn vede úspěšně svoji kandidaturu s naprosto minimálním rozpočtem. Klíčem k úspěchu mu je nezpochybnitelný status celebrity, vrozené showmanství a neformální vliv v hlavních médiích, kterým drtivě poráží tradiční fundraising ostatních uchazečů. Donald Trump je zkrátka člověk, jehož slova chtějí ostatní slyšet.Prezidentské primárky a fundraisingRecept na úspěch v americké vrcholné politice se dosud zdál být vcelku snadný. Základem všeho bylo vytvořit si pevnou síť důvěrných spolupracovníků – profesionálů, kteří vám pomohou s propagací a především se sháněním finančních prostředků na vaši volební kampaň. Dobrých sponzorů, kteří nemají hluboko do kapsy a jsou ochotni své peníze investovat do politických zájmů nebylo nikdy dost, proto jim štáby jednotlivých kandidátů vždy věnovaly velké množství svého času.Fundraising se během desetiletí stal uhelným kamenem americké politiky, samostatnou “vědou” ale i velkým byznysem. Jako příklad je možno úvést statistiku neziskové nevládní organizace MapLight, která odhaduje, že průměrné výdaje na volební kampaň do Kongresu v roce 2012 dosáhly u členů Sněmovny reprezentantů 1,6 mil. USD, u jejich senátních kolegů pak dokonce 10,46 mil. USD. Prezidentská úroveň poté představuje úplně jiný level, kde se rozdělují částky přesahující mysl běžného smrtelníka. Dle odhadů společnosti Credit Season tak například poslední velký volební cyklus v roce 2012 přišel dohromady na téměř 6 miliard USD, přičemž o trochu více utráceli Demokraté. Zajímavé je podívat se i na strukturu jednotlivých příspěvků, která člověku pomůže blíže pochopit rozložení zájmů mezi jednotlivými stranami a kandidáty. Zatímco mezi největší přispěvatele Baracka Obamy patřily americké univerzity či technologické giganty typu Google či Microsoft, jeho republikánského rivala podporovaly především velké americké finanční instituce jako Goldman Sachs či Bank of America. Obama poté získal nejvíce příspěvků v Kalifornii a New Yorku, zatímco Romnyho živnou půdou se staly Texas a Florida. U Obamy rovněž sehrál roli model drobných několikadolarových příspěvků od širokých zástupů podporovatelů, známý především z kampaně roku 2008. Třešinkou na dortu všech prezidentských voleb se poté staly tzv. Super PACs – výbory politické akce. Jedná se o organizace vzniklé za účelem shromažďovaní finančních prostředků pro podporu jednotlivých kandidátů či politik. Přestože výše jejich přímých příspěvků pro kandidáty a politické strany je zákonem omezena, výbory mají volnou ruku při vyvíjení tzv. “vlastní nezávislé činnosti”. Jinak řečeno, výbor vás sice nemůže výrazněji podpořit přímo, každopádně nic mu nebrání rozjet antikampaň vůči vašemu hlavnímu rivalovi či konkrétní politice, kterou obhajuje. Super PACs tedy dosud patřily k nezbytným nástrojům, jak elegantně vést politický boj.Volební kampaň na rubyVýše popsaný model však nyní dostává citelné trhliny. Dle průzkumu společností Ipsos a Reuters z 13. srpna Donald Trump stále vede v republikánské prezidentské štafetě s 21 % souhlasných hlasů, zatímco jeho nejvážnější rival Jeb Bush dosahuje pouhých 12 % . Oba muže však zásadně rozděluje způsob, jakým přistupují k politickému marketingu. Jeb Bush, syn a bratr předchozích prezidentů, je hochem ze staré školy, který se drží tradičních témat a snaží se vydolovat co nejvíce prostředků z fundraisingu. Jemu nakloněné výbory politické akce tak například dosud dle odhadů vybraly něco kolem 100 mil. USD. Trump je však jiný. Prostořeký podnikatel nejenom, že za dobu vedení své kampaně nevybral prakticky nic (spekuluje se o necelých 2 mil. USD převážně z vlastních zdrojů), tuto skutečnost navíc používá jako svoji hlavní devizu. Během televizní debaty na Fox News tak například obvinil většinu svých kolegů, že pouze papouškují názory svých bohatých sponzorů, přičemž zdůraznil, že řada z nich během let byla na jeho vlastní výplatní pásce a servilně mu sloužila. On sám díky svému bohatství sponzorství nepotřebuje, lidé prý jeho názory rádi poslouchají sami od sebe, neboť souzní s jejich svědomím. Tato dosti sebestředná hláška se však zatím ukazuje být pravdivou. “Chudý” Trump totiž díky své mediální moci a statusu celebrity přeměňuje peníze na volební preference se záviděníhodnou efektivitou a jeho tvář se objevuje ve většině celostátních médií prakticky denně. Tam, kde lidé jako Bush, Christie nebo Rubio musí platit za reklamu, je Donald Trump zván zdarma a s otevřenou náručí. Jeho jméno je totiž zárukou čtenosti či sledovanosti. A to se počítá… Donald Trump vs Hillary Clintonová?Netradiční volební strategie prozatím přináší rozvernému blondýnovi úspěch, zdali se však opravdu přetaví v zisk republikánské nominace je stále velkou neznámou. Trump je mistrem veřejných vystoupení, jimiž dokazuje, že extrémně vynalézavý a populární kandidát dokáže čelit zaběhlé mašinérii moci a velkých peněz. Zároveň si však velice brilantně vytváří nepřátele mezi stranickou i podnikatelskou elitou, které preferují tradičnější a méně svéhlavé kandidáty typu Bushe. Sázet na finální souboj o Bílý dům v duchu Trump vs Clintonová by tedy bylo značně předčasné.Ilustrační foto: Vocandapix (pixabay.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný


Výsledky vyhledávání v sekci: Ekonomika
  • MADUROVA ODYSSEA A “KONEC” KARTELU OPEC

    Cena ropy v posledních dnech zpomalila svůj prudký pád, přesto však nakonec překonala významnou psychologickou hranici 50 dolarů za barel. Na základě těchto cifer a faktu, že dle odborníků nelze ve střednědobém horizontu čekat návrat nad hranici 60 dolarů, ohlásila řada kapitálově slabších těžařských společností z USA ukončení či alespoň pozastavení rozvoje těžby za užití nových technologií. Mohlo by se tedy zdát, že OPEC uspěl se svojí strategií zničení konkurence pomocí zachování dosavadních objemů těžby. Bližší pohled na události posledních týdnů však naznačuje, že by se daleko taktéž mohlo jednat o Pyrrhovo vítězství, jež bude ropný kartel stát vlastní identitu.Maduro a slabost VenezuelyVýmluvně v tomto smyslu hovoří cestovní horečka, jíž propadl venezuelský prezident Nicolas Maduro. Ten poslední dny zasvětil jednáními s předními představiteli ostatních států OPEC ve snaze přesvědčit je o změně dosavadního postoje. Zachování objemu těžby a z toho plynoucí klesající cena ropy způsobuje jeho již tak ekonomicky rozvrácené zemi ohromné potíže. Venezuelská ekonomika prakticky nezná pojem diverzifikace příjmů a vláda v Caracasu není schopna udržet veřejné finance na uzdě, pokud se ceny nevrátí na úroveň cca 100 dolarů za barel. Země již nyní zažívá výrazné inflační tlaky a hrozí jí i další sociální nepokoje v případě, že stát nebude nadále schopen dotovat ceny základního zboží. Maduro se snaží krizi oddálit půjčkami od spřátelených zemí, v jednání je údajně úvěr od blízkovýchodních šejků stejně jako finanční injekce od čínské vlády ve výši 20 miliard dolarů. Její osud je však vzhledem k faktu, že Venezuela své dřívější závazky splácela často právě v dodávkách ropy, nejistý. Méně kontroverzní investory pak odrazuje výrazná politická nestabilita i špatný ekonomický rating země, jež agentura Moody´s snížila o dva stupně až na úroveň Caa3. S podobnými problémy se přitom velmi brzo mohou potýkat i další členové ropného kartelu, jako je Nigérie, Angola či Írán.Budoucnost OPECCo to znamená pro OPEC a jeho budoucnost? Díky zatvrzelosti monarchií Perského zálivu již nyní můžeme sledovat dezintegraci uvnitř celé organizace. Ta přitom může pokračovat s tím, jak se budou rozcházet klíčové zájmy arabských států a “periferních” členů OPEC z jiných částí světa. Otázka ceny černého zlata je pro zachování jejich ekonomik i státnosti totiž životně důležitá. Nesouhlasný postoj tak může rezonovat stále silněji a vyvolat politickou nestabilitu. Ve výsledku tedy kartelu OPEC hrozí, že vyjde z celé konfrontace vnitřně oslaben, s klesajícím vlivem na globálních trzích, jež pak mohou zažít výrazně volatilní období. Ilustrační foto: Grafixar (morgueFiles.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • KARIÉRA V BANKOVNICTVÍ: JAK NA PRACOVNÍ POHOVOR?

    Inkoust na vašem diplomu sotva stačil zaschnout a na vás už doléhá dilema rozhodnutí, kam se ve svém životě vydat dále. Možností je celá ředa v závislosti na vašem zaměření, každopádně například taková kariéra v bankovnictví nezní mnoha uším vůbec špatně. Svět financí mladé lidi láká od pradávna a zvláště v poslední době se stává nadmíru populárním. Ostatně není divu – i na nejnižším stupni firemní hierarchie je možné si vydělat relativně slušné peníze (zvláště v porovnání s bídnými mzdami v jiných odvětvích). Například dle informací portálu Jobs.cz si vysokoškolák z Prahy na pozici bankéř průměrně přijde na více než 28000 Kč měsíčně. Jak ale uspět v početné konkurenci zástupů absolventů ekonomických a příbuzných fakult, mezi něž se často mísí i zoufalí lidé z jiných profesí? Jak nezvorat následný pracovní pohovor a odlišit se od šedého davu vašich konkurentů?Bankéř radíNedávno jsem na toto téma zabrousil v rozhovoru se svým kamarádem ze základní školy, který v bankovnictví již nějaký ten rok působí. Za tu dobu vystřídal několik postů a zúčastnil se řady přijímacích pohovorů – a to jak na straně uchazeče tak na příjemnějším postu hodnotitele. Ve svém snažení byl povětšinou úspěšný, což přičítal několika osobnostním faktorům. Přestože sám se ve světě financí nepohybuji, rozhodl jsem se vzhledem k vysoké popularitě tohoto tématu sepsat jeho poznatky do několika jednoduchých rad. Ty by vám měly pomoci alespoň “přežít” váš první pracovní pohovor a zahájit vysněnou kariéru v bankovnictví.1) Buďte asertivní, žádné pohledy do země ani do výšinJiž tato první rada může znít jako klišé, avšak praxe ukazuje, že mladí Češi s ní mají neustále problémy. Nesmělé pohledy, oči zabořené do stolu či ještě hůře do země, neúplné odpovědi na položené otázky, recitování naučených pouček z amerických motivačních příruček… to jsou nejčastější provinění současných uchazečů. Opačným extrémem jsou pak excentrici, kteří naopak nejsou schopni odhadnout zdravou mez svého sebevědomí a předem ohlásí dosažení rekordu v počtu prodaných bankovních produktů již v prvním měsíci. Zdravý přístup spočívá v nalezení zlaté střední cesty, tedy v sebekritickém zhodnocení vlastních schopností, vyzdvihnutí silných stránek, ale zároveň přiznání slabin jako je například absence relevantní praxe. Rozhodně tedy zmiňte své největší předchozí (například studijní) úspěchy či účasti na zajímavých projektech a sdělte komisi, jak získané zkušenosti využijete ve vašem povolání. Drobné přikrášlení skutečnosti rozhodně nikomu neublíží, avšak pamatujte, že zjevný výmysl se vám vymstí, i když vytoužený post nakonec získáte. Zkušební tříměsíční doba se může stát učiněným peklem.2) Vyprávějte příběhTento bod patří k jedněm z nejdůležitějších. Pokud se z vás má v budoucnu stát bankéř, váš předchozí profesní život uvedený v CV by tomu měl odpovídat. Jinak řečeno vaše činnost by měla tvořit ucelený příběh, na jehož konci se nachází zisk vytouženého postu. Pokud vás tedy láká prostředí financí, měli byste tomu své aktivity dopředu uzpůsobit. Správně zvolená vysoká či alespoň střední škola, cílené kurzy a školení, zvláštní záliby a hobby, to vše vám může velice pomoci. Komisi jistě příliš nezaujme absolvent s diplomem z humanitních studií, jenž předtím pracoval jako pomocná síla v archivu, přes léto prodával párky v pojízdném stánku s občerstvením a po víkendech sbíral brouky na poli za městem.3) Stanovte si dlouhodobý cílPamatujte, že pracovní pohovor není konec, ale prakticky začátek vaší profesní cesty. Pokud se z vás tedy stane bankéř, leží před vámi spousta let, které byste měli správně vyplnit. Nejlépe tak učiníte, budete-li mít vlastní dlouhodobý plán, jehož část výběrové komisi sdělíte. Samozřejmě není vhodné vyhrožovat převzetím ředitelského postu do roka a do dne. Ovšem například zmínka o tom, že po seznámení se se základy dané pozice byste se výhledově chtěli specializovat v oblasti kapitálových trhů, popřípadě přestoupit do oddělení privátního bankovnictví bude jenom vítána.4) Učte se“Učit se, učit se, učit se,” údajně kdysi pravil V. I. Lenin. Zlí jazykové tvrdí, že důvodem toho bylo jeho trojnásobné propadnutí ve škole a vrozené kverulantství. Ať už tomu bylo jakkoli, vy si tuto radu zapamatujte. Během pohovoru dejte najevo svoji ochotu se dále profesně vzdělávat a naplno využijte příležitostí, které vám v oblasti vzdělání vaše banka či jiná finanční instituce nabídne. Vzhledem k lenosti ostatních kolegů tak získáte významnou konkurenční výhodu.5) Čtěte zprávyTento bod může být pro někoho možná překvapující. Toužíte přece po kariéře v bankovnictví, nikoli v politice či médiích. Ovšem svět financí je základem znalostní ekonomiky, jejíž páteř tvoří práce s informacemi a analýzami. Sledujte tedy dění ve světě a kolem sebe, především pak ekonomické zprávy. Otázka typu jak si nyní stojí ropa, co úrokové sazby či jakým tempem roste domácí hospodářství by vás rozhodně neměly vyvést z míry.6) Skvěle se oblečteTak toto je v Čechách opravdu kámen úrazu. Na pracovní pohovor byste se měli skvěle obléci, padnoucí oblek či blůza v byznys stylu jsou samozřejmostí. Nechte proto doma všemožné přívěsky, odznáčky a podobné harampádí. Zapomenout byste rovněž měli na laciný oblek ze supermarketu, který se navzdory lidové ceně a tvrzení prodejců opravdu “nevyplatí” a udělá vám více ostudy než užitku. Není sice nutné se svazovat kravatou či motýlkem, zvláště pokud vám tento styl příliš nesedí, každopádně je potřeba se držet základního pravidla. A totiž, že již svým vzhledem budete reprezentovat instituci, jež by v lidech měla vzbuzovat nejvyšší důvěru, neboť jí často svěřují své celoživotní úspory.7) Zvolte si zvědavost budící detailTento poslední bod je extrémně těžké vysvětlit či popsat. V zásadě se jedná o to, zvolit si či již delší dobu mít něco, drobný detail, který vás odliší od ostatních uchazečů s podobným vzděláním a (většinou nulovými) zkušenostmi. Může se jednat prakticky o cokoli. Jeden z kandidátů tak například ovládl pracovní pohovordíky tomu, že jeho email obsahoval příponu “burzian.cz”, což porotu pobavilo a zaujalo zároveň. Samozřejmě byl na danou věc otázán a dostal tak jedinečnou příležitost demonstrovat svůj živý zájem o finanční trhy.Pracovní pohovor s nadhledemTolik tedy několik rad pro čerstvé absolventy, kteří se chystají v následujících měsících ucházet o posty v bankovních a finančních institucích. Věřím, že vám tyto rady a postřehy z praxe pomohou se lépe připravit na váš pracovní pohovor a vše s jistotou zvládnout. Ilustrační foto: WerbeFabrik (pixabay.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • Prosperující zemědělství, průmysl a normální obchody v ulicích. Proč to vlastně zmizelo?

    Většina problémů vzniká proto, že odstraňujeme důsledky a nikoliv příčiny. Hodně lidí si poslední dobou stěžuje, že se do centra měst dostávají bary, herny, bazary, zastavárny a další podobné zařízení a klasické obchody mizí z ulice. Hodně lidí obviňuje “zlou dobu” kterou přinesl kapitalismus. Za komunistů prý takovéto problémy nebyly. V centru města stálo řeznictví, maso-zelenina a další. Sice byly buďto bez zboží, nebo se na něj tvořily kilometrové fronty, ale bylo tam. I já si vzpomínám, že v devadesátých letech mého dětství se nacházely ve městech řeznictví, potraviny, obchod s ovocem a zeleninou a další. V tomto čerstvém kapitalismu, který byl mnohem více kapitalismem než v dnešní době, se živnostníkům dařilo. Nedá se říci že by to bylo ideální, ale dařilo se jim.Poslední dobou tohle odchází. Zavřela se místní cukrárna a místo ní otevřeli vietnamský obchod. Zavřeli místní řeznictví a místo něj otevřeli turbo solárium. Spoustu původních prodejen slouží úplně jiným účelům. Já všem těm podnikatelům fandím. Nikdo by neměl někomu nařizovat v čem má podnikat a kde se má co provozovat. Role státu má být minimální a toto určitě není to, o čem by měl rozhodovat. O tom, jestli tam má ta prodejna stát ať účinně rozhodne trh. Pokud se lidem líbí, že tam ten obchod strojí nebo je tam služba provozována, tak ji budou využívat. V opačném případě tam nepůjdou a majitel to sám zastaví. Nyní se ale pojďme podívat, jaké jsou ty dva důvody, které tyhle provozovny v masové míře dostávají do center.První příklad je extrémní nárůst “pochybných” barů, bazarů, zastaváren, heren atd. Kdo do těchto provozoven chodí? Většinou nezaměstnaní. A účelově nezaměstnané vytváří státní, docela nabobtnalý, státní systém. Peníze jdoucí k poctivě pracujícím nebo podnikajícím jsou “násilně” sníženy o tzv. sociální pojištění. Z těchto peněz jsou poté veskrze placeni lidé, kteří si úmyslně nehledají práci a tyto dávky čerpají. Kdyby tito lidé nevěděli, že existuje něco jako sociální systém, tak by si rychle nějakou práci nebo jiný způsob obživy našli. Věděli by totiž, že jsou zodpovědni sami za sebe a zadarmo jim nikdo nedá. Většina nezaměstnaných jsou ti samí lidé a mohou o sobě tisíckrát tvrdit, že si tu práci “prostě hledají”. Tito lidé pak začnou hrát automaty, peníze vydělávajících začnou propíjet, občas si za ně něco koupí a pak to dají do zastavárny až jim to finančně nevyjde. Hlavně ale také pro ně v podstatě nepředstavují žádnou hodnotu. Takže na to aby je všechny prohráli v herně jim stačí jít kolem herny, když je zrovna mají u sebe. Neříkám, že by si občas i někdo samostatně vydělávající nešel zahrát. Něčeho se napít si taky sem-tam občas zajdu. Určitě ale za to neutrácím sociální dávky, protože je nedostávám a svých vydělaných peněz si vážím. První důvod nárustu těchto zařízení je tedy jednoznačně sociální systém, kde nezaměstnaní ( a nepodnikající – prostě ti co se nedokáží sami uživit ) chodí do těchto zařízení utrácet peníze, o které se sami nezasloužili.Druhým důvodem je nárůst státních zásahů, regulací a dalších operací do trhu, který se tímto stává méně a méně svobodným. Hlavně z evropské unie k nám přichází více a více buzer…regulací na délku a zahnutost banánů, na to jakými žárovkami máme svítit a spoustu dalšího. Dále se k tomu přidává jaké “energetické třídy” má být která lednička a mezitím se zcela pokřiví trh tím, že ze svých daní platíme mnohonásobně více kvůli nařízenému odběru “zelené” ( ta energie stejně vůbec zelená není, jak budou zlikvidovány ty panely? ) energie za větší výrobní trhy abysme podporovali jakousi ekoteroristickou operaci. Se všemi těmito nařízeními se samozřejmě více vypořádá velký obchodní řetězec, než rodinný krámek Pepy Dvořáka se stoletou tradicí. Různé operace k “přilákaní investorů” kdy má třeba velký obchodní řetězec daňové prázdniny, nebo získá na nějakou rekonstrukci nebo jiný projekt evropské dotace získává neoprávněnou výhodu a může tedy na trhu nabídnout daleko nižší cenu. Dalším problémem jsou tedy zbytečné regulace a další byrokracie, kterou si umí vyřídit jen velké řetězce s týmem právníků kdežto malý živnostník na ní ztroskotá. Daňové prázdniny pro jeden subjekt na trhu pak ostatní poškodí v cenách, které mohou ony nabídnout. Tohle není svobodný trh. Ať obchodní řetězce na trhu klidně jsou, ale za stejných podmínek jako ten malý živnostník.Je to tak všude. Současná vláda, která by se ráda označila za pravicovou odstraňuje také nikoliv příčinu ale důsledek. Příčina současného úpadku tzv. západních států se nachází ve stále větší socializaci a zvyšování daní, kdy si stát bere za jednotlivce právo rozhodovat o tom, co s těmito penězi udělá. Stát ale hospodařit neumí, takže mu prostředky nestačí. Tento svůj problém chce vyřešit dalším zvyšováním daní.  Lidé si neuvědomují, že se zde jedná o socialismus a požadují, aby stát do všeho ještě více zasáhl. Asie se vydává opačným směrem a začíná nás překonávat. Kde se dneska vyrábí většina výrobků?

    13.květen 2019 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Life style
  • KVIFF STÁLE ŽIV(Í) A V KONDICI

    Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech (KVIFF) si letos získal více pozornosti než tomu bylo v posledních letech obvyklé. Jubilejní 50. ročník do západočeských lázní přitáhl i ty, kteří běžně podobnému “druhu zábavy” příliš neholdují. A to nejenom zahraniční a české party turisty ale i řadu místních “domorodců”, jejichž nejoblíbenějším promítacím sálem nadále zůstává obývák s kabelovkou. Kulatá výročí zkrátka působí magicky a vzbuzují v lidech onu zvláštní svědivou touhu “být u toho”. KVIFF tak i nadále stále dobře živí a pravděpodobně i živit bude.Mezinárodní filmový festival – letos zase opět nejhoršíFestival je zkrátka dobrý byznys a to nejen pro oblastní prodejce zmrzliny, provozovatele cateringu, tamní bary, kavárny či taxikáře, kteří letos během dne za tučná dýžka najezdí i několik stovek kilometrů. Přímo medvědí službu festival odvádí bloggerům, novinářům, bulvárním “kanálníkům”, filmovým kritikům…vlastně kritikům všeho druhu a ražení. Tato kulturně-společenská akce jim totiž každoročně spolehlivě a zdarma poskytne munici pro kanonádu článků a příspěvků, které když ničím jiným tak alespoň názvem zvyšují čtenost a úspěch autora. Jejich obsah přitom bývá prakticky identický a směřuje k jasnému konstatování – ten letošní ročník bude, je či byl tím suverénně nejhorším, nejpokleslejším a nejnenápaditějším ze všech. Festival ztrácí svoji tvář, příliš se komercionalizuje či je naopak příliš alternativní, tu láká pouze laciné české celebrity a oceňuje vyšumnělé zahraniční tvůrce (jenž jej považují za svou poslední filmovou štaci před smrtí), tu zas vlny podivně vyhlížejících baťůžkářů, hipsterů, metrosexuálů, lumbersexuálů a nespočet jiných těžko identifikovatelných společenských skupin. Při čtení tak člověk získává pocit, že “je něco shnilého v zemi české” a že před autorovým vytříbeným vkusem byl zbledl závistí i římský Petronius Arbiter.Zmatení jednoho baťůškáře…nebo hipstera?!Přiznám se, že podobné komentáře pročítám poměrně rád a se zaujetím, neboť překvapivě pokrývají celé mediální spektrum od ČT přes Respekt až k blogům a webům pochybného původu. Jako prakticky Karlovarák (narodil jsem se a vyrůstal v nedalekém Ostrově) na festival chodím již mnoho let a přesto se vždy divím, čeho všeho jsem si za všechny ty dlouhé dny strávené v kinosálech a na doprovodných akcích vůbec nevšiml. Možná to bude pro mnohé překvapením, ale béčkové celebrity jsou pro návštěvníka KVIFFpodstatné či rušivé pouze do té míry, do jaké vyvine zvláštní úsilí pečlivě si jich všímat. Snad je to tím, že většinu z nich ani nepoznám, každopádně jejich tolik kritizované přesuny z jednoho neplaceného rautu na druhý můj zážitek z festivalu nikdy nenarušily. Komercionalizace je všeho všudy spíše hezké slovo bez jasně pochopitelného obsahu, s nímž se minimálně od nástupu globalizace musí chtě nechtě naučit žít i obyvatel deštného pralesa, natož potom návštěvník festivalu. Navíc projížďka červenou rikšou nejmenovaného mobilního operátora je vcelku příjemná záležitost a to přestože 4G internet v mobilu není zas takové terno. Stále se tenčící řady neotesaných baťůškářů, které se dle některých záhadně transformují do pýchou nadmutých a příjmově mnohem lépe zajištěných hipsterů s jabkem v ruce, k filmovým Varům zkrátka neodmyslitelně patří. Paradoxně přitom dle mých zkušeností netvoří páteř diváků promítacích sálů – ve frontách s festival pasem na krku daleko častěji vídám lidi, které bychom asi dle dnešních škatulek označili za běžné studenty nebo pracujícící. Výjimkou v posledních letech nejsou senioři, a to ani ti dle médií příšerně zchudlí a nepřejícní čeští. Co se poté týká projekce, kdo nechce riskovat nějaký ten opravdu podivný či tu a tam vyšinutý film, je ve Varech špatně. A ačkoli nejsem fanouškem pouličních barů, festivalové a životem hemžící kavárny miluji, neboť nabízejí neocenitelnou atmosféru. Nic navíc nenahradí pocit, když celí rozlámaní čekáte s festival pasem ve frontě bez lístku na váš vytoužený film a náhle se jako anděl z čistého nebe zjeví někdo, kdo jej má navíc a zdarma vám jej nabídne.Grácias KVIFFNa konci náročného týdne a vlastně ještě nějakou dobu po něm proto všem píšícím nezbývá, než “hroznému a příšernému” karlovarskému festivalu zase jednou poděkovat za dobrý námět, čtenost, sdílení a popularitu. Zatím to, pokud vím, mnoho z nich neudělalo. Pokusím se to tedy vzít na sebe: “Díky ti KVIFF a za rok s kousavým komentářem na tvůj účet opět nashledanou”… Tedy vlastně: “Šary Vary!”

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • FOTOREPORT: KARLOVARSKÁ VETERAN RALLYE V KYSELCE

    O závody veteránů není v poslední době v západních Čechách nouze. Nejedná se přitom o překvapení. Lázeňský duch, vznešená architektura a nádherné parky tamních měst k pořádání podobných akcí přímo vybízejí. Nejedná se přitom pouze o známé Karlovy Vary, co nabídnout jistě mají i Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Jáchymov či renovující se Kyselka. Do posledně jmenované obce, kdysi luxusního lázeňského sídla spojeného se jménem výrobce minerálních vod Mattoni, zavítala v poslední červencový den Karlovarská veteran rallye. Již 15. ročník tradiční přehlídky nablýskaných pamětníků dob minulých opět přinesl vzrušující podívanou. K vidění byli vozy a motocykly z Velké Británie, USA či Německa, představili se však i zástupci domácích značek jako Škoda či Tatra. Právě její prvorepublikový exemplář s československou vlaječkou na kapotě, obklopený lázeňským parkem, se pro mě pravděpodobně stal vrcholem celé přehlídky.Karlovarská veteran rallye ve fotografiíchPro ty z vás, kteří jste tyto závody veteránů nemohli sledovat, nabízím krátký fotoreport. Navíc připomínám, že Karlovarská veteran rallye tu bude jistě i příští léto, poznámka ve vašem kalendáři na rok 2016 je tedy nutností. 

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • CENA ZA VÝJIMEČNOST: PROČ JE DVANÁCTILETÁ SKOTSKÁ WHISKY TAK DRAHÁ?

    Uzavření výhodného obchodu, zisk vysněného postu, ukončení dlouholetého studia či večerní rozprava dvou starých přátel u praskajícího krbu… To vše jsou výjimečné okamžiky lidského života, s nimiž je neodmyslitelně spjata skotská whisky. Tento tradiční drink gentlemanů se během staletí rozšířil z drsných svahů Skotské vysočiny (Highlands) do celého světa a stal se určitým fenoménem. Zvláště jeho dvanáctiletá varianta a její ještě starší příbuzné se každoročně stávají námětem diskusí laiků i odborníků, kteří je hodnotí a porovnávají v prestižních celosvětových soutěžích. Každého, kdo kdy měl příležitost je okusit, však jistě napadla zcela logická otázka. Proč je víceletá skotská whisky tak drahá, resp. proč na svém hrdle hrdě nosí cenovku minimálně třikrát vyšší hodnoty než její běžné varianty? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.Single malt či blended?Aby se totiž nápoj ze sladového ječmene, vody a karamelového barviva mohl honosit přízviskem “whisky”, je potřeba, aby “zrál” nejméně po dobu tří let s konečným obsahem alkoholu ne méně než 40 %. Každý konzument si tak i po několika skleničkách snadno spočítá, že jeho dvanáctiletá skotská přetrvávala v sudu alespoň čtyřikrát déle než běžná produkce palírny. Pro výrobce se tak jedná o investici s dlouhodobější návratností, což se samozřejmě promítne do nákladů a i konečné ceny na trhu. Tím však záhada rozhodně není vyřešena! Víceletá whisky není totiž pouze stará, ale především raritní a to zvláště hovoříme-li o patnácti, osmnácti či jednadvacetiletých variantách. Připravovaná směs totiž během “zrání” nezůstává v klidu, přichází do kontaktu se svým okolím (stěnami sudu) a s plynoucím časem se přirozenými procesy postupně odpařuje. V době, kdy dosahuje věku dospělého muže s volebním právem (mezi 18 až 21 rokem), zbývá uvnitř sudu již pouze kolem 70 – 60 % původního obsahu. Vaše láhev v sobě tedy nese pouze to “nejlepší, co přetrvalo”.Na celkovou cenu však má rovněž výrazný vliv, o jaký druh se jedná, jinak řečeno, zdali je vaše skotská whisky jedno či vícedruhová. Velkou oblibu si zvláště v posledních letech získaly whisky míchané (tzv. blended), které jsou směsicí několika druhů nápojů, povětšinou z palíren nacházejících se v podobné oblasti. Lze však nalézt i produkty, které záměrně pojí chutě z rozdílných částí Skotska a vytvářejí tak zcela nový drink. Pravý fajnšmekr si však přeci jenom spíše vybaví čistou sladovou (tzv. single malt). Jedná se o cenný alkoholický nápoj s jasně daným rodným listem, na němž je uvedena pouze jedna konkrétní palírna. Takováto whisky pak dále nabývá na ceně.Skotské palírny – globalizaci navzdory?Další složkou, jež zvyšuje cenu tohoto “fajnového pití”, je určitá nechuť přizpůsobit se globalizaci a tzv. se unifikovat. Zatímco například slavné britské automobilky, jichž na počátku 20. století působilo na Britských ostrovech několik desítek, se díky tlaku trhu prakticky scvrkly do zhruba pětice značek (navíc ovládaných zahraničním kapitálem), skotská whisky tomuto smutnému trendu zatím poměrně slušně odolává. Přestože majetková struktura jednotlivých podniků je různá a stále častěji dochází ke vzniku masové produkce některých značek, nadále zde existuje nespočet palíren s unikátním brandem a historií, jež povětšinou sahá až do 18. či 19. století. Budiž rovněž ke cti, že se nejedná pouze o prázdné marketingové skořápky, ale jednotlivé nápoje se chuťově opravdu výrazně liší a každá oblast je specifická. Zdali vámi vlastněná láhev pochází ze severních vrchovin (např. Dalmore), nížinných oblastí (Glenkinchie) či z některého z mnoha přilehlých ostrůvků (Islay, Ardbeg, Jura), je pro její celkové vyznění zásadní!Ach ty daněBohužel není jisté, jak dlouho tato až romantická anomálie potrvá. Paradoxní je přitom především fakt, že jednotlivé palírny neničí ani tak tlak trhu a globální trendy podnikání jako poměrně vysoké zdanění, jemuž jsou ze strany britské vlády vystaveny. K jeho snížení přitom dlouhodobě nevedou ani stížnosti výrobců ani nedávno spuštěná informační kampaň. Jedná se zároveň i o pravděpodobně poslední položku na našem seznamu vlivů, které více než výrazně dotvářejí cenu nápoje, jenž se hrdě honosí názvem skotská whisky.Ilustrační foto: pixabay.com

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný


Výsledky vyhledávání v sekci: Film
  • PRVNÍ DOJMY: STAR WARS EPIZODA VIII: POSLEDNÍ Z JEDIŮ

    Žijeme v superrychlé (někdo by možná spíše cynicky poznamenal superhektické) době, v níž informace zastarávají každou vtěřinou. Podělím se tedy s vámi již nyní o svoje postřehy a pocity z nových Star Wars Epizody VIII Poslední z Jediů, a to teprve pár hodin po jejich zhlédnutí. Vše je ještě dosti živé a bude se tak jednak spíše o shluk nesourodých myšlenek než o strukturovanou recenzi. Přesto doufám, že pro vás bude alespoň do určité míry hodnotnou.Hned na úvod je třeba si otevřeně přiznat, že pokud bylo epizodě VII vyčítáno, že prakticky pouze přehrává epizodu IV, tak Poslední z Jediů nepokrytě vykrádá celou původní trilogii ze 70. a 80. let. Fakticky tedy neuplyne čtvrt hodina, aniž by ságy znalý divák netrpěl silným deja vu, které jeho mozku nedá spát. Nutno ovšem poznamenat, že nový snímek toto zcizení činí více než umně a původní náměty pouze znovu nepřehrává, ale vylepšuje je a posouvá na dosud netušenou úroveň. Přestože se tedy rozhodně nejedná o autorsky jakkoli originální příběh, fanoušci Hvězdných válek si rozhodně přijdou na své, nemluvě pak o těch, kteří staré filmy neznají. Režisér Rian Johnson i celý jeho tým se totiž rozhodli projekt pojmout více než velkolepě, akčně a co hodnotím jako velice pozitivně i temněji. Epizoda VIII tak svoji atmosférou, výtvarným pojetím i celkovým nádechem daleko více připomíná loňský Rogue One než předchozí díl od J. J. Abramse. Filmu tak sice bohužel chybí jednotící dějová linka, která by sloužila jako nosná kostra pro dílčí příběhy jednotlivých hrdinů, tyto epizodky jsou však zpracovány natolik kvalitně, že se divák po celé více než dvě hodiny rozhodně nenudí. A to navzdory faktu, že se toho v celkovém vyprávění mnoho nestane. Někdo by mohl namítnout, že toto je Achylova pata všech prostředních dílů trilogií (viz slabá epizoda II či Dvě věže u Pána prstenů), nicméně zde mám přeci jenom pocit, že se týmu od Disneyho podařilo danou propast alespoň částečně překlenout. Upřímně řečeno, po první hodině se mě začínal ujímat pocit, že si tvůrci z návštěvníků kina vystřelili a žádná epizoda IX již nebude. Hlavní děj se totiž nehýbe, nicméně jednotlivé epizody tu a tam obsahují poměrně zásadní zvraty v životech hlavních postav. Filmaři se totiž nezdráhali zatočit s několika zásadními charaktery, jako například s kapitánkou Phasmou. Zde budou možná trochu zklamáni milovníci válečníků typu Poe Damerona či Finna, neboť jak již název napovídá, vše se zde točí hlavně kolem Jediů, Sithů a aktérů se světelným mečem. Kromě poněkud váhavého návratu Lukea Skywalkera (který ve své poustevnosti a rezignovanosti překonal i mistra Yodu z epizody V), se dočkáme pomerně zásadního dějového zvratu u Kylo Rena, který si tak trochu napraví svoji pověst “užitečného idiota” z předchozího dílu. Zásadní souboj červeného a modrého světelného meče se sice k mému velkému zklamání nekoná, přesto je zde o Síle a obou řádech poodhaleno opět něco více. Snímek se rovněž vrací ke skvělé tradice původní trilogie, když kromě velkých bitev a zásadních střetnutí ukazuje i daleko přízemnější a odvrácenou tvář života v galaxii. Pokud se vám tedy líbila dnes již legendární kantýna v Mos Eisley z Nové naděje, scény z vesmírného kasina v Posledním z Jediů vám učarují. Nachází se zde navíc poměrně vzácný charakter nájemného zlodějíčka, který opravdu zůstává zkažený (či pragmatický) po celou stopáž a nedojde k němu k trapnému nalezení svědomí a náhlému příklonu k dobru jako u Hana Sola v dřívějších příbězích.Nicméně jsou zde i některé prvky, které se opravdu nepovedly. Co člověka napadne jako první je fakt, že 136 min je zkrátka na vyplňovací epizodu poněkud moc, což se ukáže jako zcela správný předpoklad. Poslední půl hodinu se totiž tvůrci marně snaží snímek ukončit v neustále se opakující sérii epických scén, které by vystačily na závěr nejméně dalších pěti epizod. Na jednu stranu to může znít fantasticky, ale výsledkem je dosti zjevná překombinovanost příběhu, který jako by najednou nevěděl, co sám se sebou dělat. Rovněž mě mrzí, že VIII zcela rezignovala na zodpovězení některých poměrně zásadních otázek či tajemství, která Abrams v Síla se probouzí nechal otevřená a divák logicky předpokládal, že jeho zvědavost bude ukojena. Nic se tak například nedozvíme o původu, historii ani záměrech vůdce Snokea, ani osudu zbylých Skywalkerových učedníků. Nezbývá než doufat, že vrchol nové trilogie tuto slabinu napraví.Co říci závěrem? Poslední z Jediů je minimálně vizuálně velkohubým snímkem, který snad jako první Star Wars od Nové naděje z konce 70. let dokáže diváka nadchnout technologií triků a výpravností. Galaktické bitvy jsou vskutku impozantní a trůnní sál vůdce Snokea působí naprosto skvěle. Film jsem viděl v plzeňském Cinema City ve formátu 4DX a zcela upřímně musím říci, že se jednalo o jediný snímek od otevření tohoto sálu, který potenciál využité technologie zcela a bez okolků naplnil. Slovy mistra Yody: “Nákupu dražší vstupenky třeba litovat rozhodně nebylo! Hmmm… ”

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný


Výsledky vyhledávání v sekci: Média
  • TWITTER: ČEKÁ BÍLOU HOLUBICI STŘEMHLAVÝ PÁD Z MODRÉHO NEBE?

    Sociální sítě si v posledních letech získaly masovou oblibu uživatelů, přičemž Twitter (TWTR) bezpochyby patří k těm nejznámějším. Přestože v našich luzích a hájích se tato mikroblogovací platforma těší oblibě odhadem pouze 300 tis. uživatelů, ve světě se jedná o povinnou výbavu většiny veřejně činných osob. Politici, podnikatelé, novináři, aktivisté, televizní hvězdy či bloggeři… všichni tito lidé Twitter užívají ke své vlastní propagaci a komunikaci s publikem. Oficiální účet pod názvem @POTUS si tak například před nedávnem zřídil prezident Spojených států (Obama dosud používal svůj soukromý profil), aktivním uživatelem je však i milovník moderních technologií a ruský premiér Dmirij Medvěděv. Navzdory své popularitě však firma s bílou holubicí na modrém poli ve znaku nadále finančně nevzkvétá a nedaří se ji svůj nápad dostatečně monetizovat. Zjednodušeně řečeno, internetová reklama, která živí ostatní sociální sítě, je pro Twitter oříškem a společnost není schopna vytvářet dostatečné výdělky. Budoucnost přitom změnu k lepšímu pravděpodobně nepřinese a to i díky roztoucí konkurenci.Twitter: Mnoho účtů, málo uživatelůJádro problému blíže osvětlily hospodářské výsledky společnosti za 2. kvartál roku 2015 (2Q15). Twitter sice překonal odhady analytiků, když vytvořil celkové příjmy v hodnotě 7 centů na akcii (ekvivalent 502 mil. USD) namísto předpovídaných 4 centů na akcii (481 mil. USD), investoři však přesto zůstávají znepokojeni jeho dalším osudem. Za pravdu jim přitom trochu překvapivě dává i vrcholový management podniku. CFO Anthony Noto tak například během následné konference přiznal, že firma má vážný problém s budoucím odhadem růstu aktivních uživatelů, který prakticky stagnuje a již delší dobu se pohybuje kolem hodnoty 300 mil. (akcie společnosti reagovaly propadem o 14 %). Tento fakt přitom velmi oslabuje úsilí posílit příjmy z reklamy a to zvláště uvědomíme-li si, že celkový počet účtů je více než dvojnásobný. Dle údajů Statistic Brain Research Institute dosahuje až 645 mil., což je přitom stále daleko za vedoucím a finančně lépe situovaným Facebookem. Twitter je zkrátka zaplevelen velkým množstvím neaktivních účtů lidí, kteří brzy zjistili, že jsou pro ně jeho služby nezajímavé. Pravdou totiž zůstává, že nejste-li svým způsobem “celebrita”, mikroblog vám nemá mnoho co nabídnout. Velká část lidí aplikaci navíc používá pouze pasivně, tedy jako rozcestník ke zprávám a zajímavým článkům či jako místo na ukládání odkazů. V této sféře již však rovněž existuje silná konkurence dalších aplikací, jimž pravděpodobně vévodí služba Pocket. Celkové číslo udávající ty, kteří opravdu tvoří obsah a aktivně tweetují, tak není velký. Nepřekvapí proto, že inzerenti se příliš nehrnou a dávají přednost konkurenci.Internetová reklama a pohřebiště obrůCo si z výše uvedeného může odnést drobný investor či běžný uživatel? Internetová reklama, respektive reklama na sociálních sítích, je zkrátka velmi nevyzpytatelná branže závislá na uživatelské přízni a aktivitě, jež může pohltit i velké ryby. Ostatně Twitter není jediný, kdo se ve stínu extrémně úspěšného Facebooku povážlivě potácí. V poslední době vyplouvají na povrch zprávy, které hovoří o velkých problémech Googlu Plus, sociální sítě Googlu. Ta je dlouhodobě v amerických médiích označována za “ghost town”, tedy mrtvou síť, na níž si lidé tvoří účty pouze proto, aby měli přístup k YouTube a dalším firemním službám. Google totiž dosud jinou variantu neumožňoval a Google Plus účet byl povinný. Jak se však ukázalo, svazování uživatelů povinnými registracemi fungující platformu nevytvoří. Twitter sám sice nic podobného nevyžaduje, přesto se zdá, že přešlapuje na místě a neví, jakým směrem se vydat dál.Je Twitter špatná investice?Předpovídat další budoucnost této mikroblogovací platformy se podobá věštění z křišťálové koule. Pravdou je, že Twitter dlouhodobě přináší zklamání všem, kteří do něj investovali a věřili v raketový vzrůst a la Facebook. Současný byznys model společnosti se ukazuje jako dlouhodobě neudržitelný a je jasné, že má-li firma fungovat jako opravdový byznys a ne pouze jako veřejná služba, bude se muset změnit. Jim Cramer, analytik televizní stanice CNBC, v souvislosti s výsledky 2Q dokonce hovoří o existenční krizi sítě a nepředpovídá jí světlé zítřky.Osobně si nemyslím, že bychom v nejbližší době byli svědky střemhlavého pádu bílé holubice z modrého nebe sociálních sítí. Každopádně její příklad může dobře posloužit jako varování všem investorům ale i zakladatelům technologických start-upům, že základní pravidla podnikání včetně konkurence a zákona nabídky a poptávky se nevyhýbají ani této sféře. Sociální sítě a technologické společnosti jsou zkrátka stejně zranitelné jako například továrny na součástky, jakkoli “strašně cool” se mohou zdát. Podobně ani internetová reklama není mytickým Eldoradem, z nějž si kdokoli může jednoduše přinášet zlaté poklady.

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný