Výsledky vyhledávání v sekci Film
  • PSYCHOTHRILLER “DÁREK”: STRHUJÍCÍ I NUDNÝ ZÁROVEŇ (recenze)

    “Dárek”, pod tímto slovem si každý z nás může představit ledacos. Pěkným “dárečkem” mohou kupříkladu být bývalí spolužáci ze střední či základní školy, kteří se jakoby z čistého nebe po dlouhých letech zjeví ve vašem životě. Usmívají se na vás, zvou na kávu, pochválí mobil, hodinky či auto, neustále pochlebují – zkrátka nejlepší přátelé. Nic naplat, že si na ně sotva vzpomínáte a ve škole jste spolu prohodili stěží dvě věty za rok (a většinou to nebyla moc milá slova). Pravda, většina z nich je pouze otravná a relativně neškodná. Brzy totiž zjistíte, že se vám ve svém příšerně padnoucím saku z Tesca pouze snaží prodat pojištění či sestavit životní investiční plán. Jakpak by také ne, když zrovna startují hvězdnou kariéru v jedné ze stovek bezejmenných společností a nad hlavou jim visí hrozba červeného penalizačního puntíku. Režisér Joel Edgerton však ve svém snímku Dárek (The Gift), jenž právě vstoupil do tuzemských kin, poměrně barvitě líčí, jak to vypadá, když se ona neškodnost vytratí. A jak napovídá žánr filmu (psychothriller), není to úplně pěkný zážitek.(Ne)všední psychothrillerDárek bezpochyby přiláká diváky svým nosným tématem – problematikou stalkingu. V Česku se pravděpodobně nejedná o zrovna populární téma, každopádně na Západě a zvláště v Americe je z něj již několik let opravdový “topic”. Úvodní scéna zavede diváka do moderního proskleného domu v Kalifornii, kam se právě z Chicaga přistěhoval mladý zamilovaný pár. Simon (Jason Bateman) je od pohledu kariérista jako vystřižený z obálky mužského lifestylového časopisu, jemuž sekunduje tak trochu pro sebe žijící home-designérka Robyn (Rebecca Hall). Vše se zdá být zpočátku poklidné a ideální, avšak brzy není těžké poznat, že nový život je spíše pokusem o lék na neklidnou minulost páru. A právě v určité až příliš snadné předvídatelnosti příběhu leží problém celé první poloviny snímku. Dějová linka se rýsuje naprosto jasně a věštit události 10 minut před jejich skutečným proběhnutím nevyžaduje příliš mozkové aktivity. Podivné zjevení se Simonova bývalého spolužáka Gordona, jeho podlézavé a podivně milé chování k Simonovi, opakující se nevyžádáné návštěvy u páru doma, nekonečná smršť drobných dárků se vzkazy a dopisy… to vše zkrátka zcela jasně určí role jednotlivých postav. Ty pak nemají čím překvapit a činí první část filmu poměrně nudnou či přinejmenším standardní.Game changer přichází v okamžiku, kdy se Simon s Gordonem (jehož školní přezdívka zněla “Gordo Weirdo”) krutě pohádá a dá mu jasně najevo, že je mu jeho přítomnost více než nepříjemná. Ostatně ve škole nikdy přátelili, Gordo byl odjakživa podivín a příliš kamarádů si logicky neudělal. Následují typické stalkingové scény, kdy se vyšinutý Gordo motá kolem domu manželů, otráví ryby ve venkovním jezírku a ukradne jejich čtyřnohého miláčka. Výsledkem je policejní zásah a soudní zákaz přibližování se. Je tu zrod zdánlivé idylky. Simon úspěšně cílí na vedoucí post v nové bezpečnostní firmě a Robyn konečně otěhotní (rozuzlení chicagského traumatu). Dolce vita je však narušena posledním dopisem od Gordona, v němž slibuje, že dá páru pokoj a navrhuje Simonovi uzavření vzájemné nelichotivé historie ve stylu “co jsme si, to jsme si”. Nechápající Robyn, jíž Simon nechce nic říci, začne na vlastní pěst pátrat po manželově středoškolské minulosti. V ní přitom Gordo Weirdo hraje zásadní roli. Zjištění jsou poměrně šokující.Právě v tomto momentě začíná svým způsobem zcela nový snímek plný výborně nasnímaných děsivých scén (jež si navzdory svému nenásilnému charakteru nezadají s hororem), neustálých konfrontací a překvapivých dějových rozuzlení. Tempo se zrychluje a člověk začíná být do filmu bez nadsázky zcela ponořen. Vše, co dosud věděl o jednotlivých postavách, je převráceno naruby a zjevuje se nový obraz nečekané lidské tragédie. Dávno zapomenutá minulost, jejímž ztělesněním je Gordo, vystupuje z temnot a ničí Simonův život.Hodnocení: Podzimní “Dárek” pro diváky?Navzdory rozpačité první polovině, která avizované téma stalkingu pojímá zdánlivě dosti fádně, dle mého názoru Dárek po právu aspiruje na psychothriller tohoto podzimu. Druhá část totiž bezezbytku naplňuje vše, co divák od tohoto žánru čeká, a to navíc velmi originálním způsobem. Někdy je zkrátka třeba si na skvělý zážitek počkat… dokonce i značnou část filmu. Celkově: 80 %

    24. april 2019 - Napsal: Jan Železný