Výsledky vyhledávání v sekci: Politika
  • IZRAELSKÉ VOLBY: NETANYAHU vs KAKTUS 1:0

    Středeční izraelské volby přinesly nevídané překvapení, když v nich navzdory očekávání mnohých komentátorů a průzkumů veřejného mínění zvítězil současný premiér Benjamin Netanyahu se svojí formací Likud. Troublemaker izraelské pravice tak dokázal svoji volební kampaň proměnit ve 30 poslaneckých mandátů v jednokomorovém 120-členném parlamentu (Knessetu) a o 6 mandátů tak předstihnout favorizovaný tandem Herzog-Livniová, jež stál v čele levostředové Sionistické unie. “Bibi”, jak je Netanyahu často familiárně nazýván tak pravděpodobně směřuje k vytvoření nové konzervativní středo-pravicové koalice, jež by mu měla zajistit titul nejdéle sloužícího izraelského premiéra v dějinách. Jeho další působení v čele země přitom může zásadně ovlivnit nejen budoucnost Izraele, ale i celého Blízkého východu a dokonce i úspěch zahraniční politiky amerického prezidenta Obamy.Netanyahu vs “kaktus”Netanyahu měl přitom být mužem, který bude ve volbách tahat za kratší část lana a čelit tak jasné prohře. Opozice, média, domácí i zahraniční komentáři jej vykreslovali jako nenáviděného politika, který přivedl Izrael svojí jestřábí zahraniční politikou vůči Palestincům a Íránu do diplomatické izolace. Pomoci mu nemělo ani jeho nedávné vystoupení v americkém Kongresu, kde na pozvání Speakera Sněmovny reprezentantů Johna Boehnera tepal blízkovýchodní politiku Bílého domu a současné rozhovory s Íránem o jeho jaderném programu. Znepřátelil si tak nejen prezidenta Obamu, s nímž měl dlouhodobě napjaté vztahy, ale i řadu příslušníků americké židovské komunity, jenž většinově podporují demokraty a Bibiho vystoupení vnímali jako vměšování do vnitřních záležitostí země. Kritika však přicházela i z ryze konzervativních či bývalých vojenských kruhů, které jej naopak vykreslovali jako slabého či nerozhodného lídra. Znovu se tak objevilo dřívější srovnání s bývalým premiérem generálem Šaronem, jež dle mnohých disponoval jeden tvrdou rukou, ale vizí budoucnosti. Netanyahu měl přitom postrádat oboje, popřípadě nedostatek oné vize maskovat přehnaně jestřábími postoji. Korunu celé debatě poté nasadil jeden z bývalých příslušníků jeho štábu, jež se nechal slyšet, že Netanyahu je v Izraeli tak nepopulární, že by jej ve volbách porazil i “kaktus”, kdyby jej opozice nasadila. Po sečtení hlasů je však skóre 1:0 pro Bibiho, favorizovaný “kaktus” ošklivě prohrál.Palestinský stát a AmerikaCo to bude znamenat pro svět? Pokud Netanyahu sestaví úspěšně koalici, stane se bolehlavem pro ty liberální myslitele, kteří věřili ve změnu izraelské politiky a možnosti usmíření s Palestinci na bázi modelu dvou nezávislých států. Netanyahu totiž pravděpodobně uspěl právě díky ještě většímu přitvrzení své rétoriky v posledních týdnech kampaně, kdy Palestinský stát jako produkt vzájemných jednání jednoznačně odmítl, naopak slíbil posílení výstavby izraelských osad na palestinských územích. Izraelci čelící nedostatku ubytovacích kapacit a rapidnímu vzrůstu cne nemovistostí na toto očividně slyšeli. Bibi podobně odmítl uznat jakékoli jiné řešení íránského jaderného programu než naprostou kapitulaci Teheránu a ukončení jeho aktivit. A právě v tomto bodě může být jeho znovuzvolení poněkud problematické. Vítězství Likudu totiž může významně posílit republikánskou většinu v americkém Kongresu, která si jej může vykládat jako potvrzení nutnosti přijetí extra tvrdé linie vůči Íránu a Palestincům. Jinak řečeno, republikáni se mohou rozhodnout ještě demostrativněji sabotovat Obamovu blízkovýchodní politiku a učinit tak z prezidenta nejenom mocensky irelevantního hráče, ale především naprosto zablokovat americkou zahraniční politiku a způsobit její výraznou dvojkolejnost. V době vzrůstajících bezpečnostních rizik nejenom na Blízkém východě by tak Amerika vyslala do světa zprávu o své vnitřní nejednotě a slabosti, jež by mohla efektivně podkopat její váhu v mnoha globálně-politických procesech. Netřeba přitom zdůrazňovat, že by se jednalo o špatnou zprávu nejen pro Západ, ale i zastánce demokratických hodnot všude po světě.Nakolik se však tento chmurný scénář naplní zůstává nejasné, už jenom proto, že předvolební sliby a reálná povolební politika se v každé zemi výrazně liší…Foto: RNgraphics (morgueFile.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný


Výsledky vyhledávání v sekci: Film
  • ROGUE ONE: NOVÁ DIMENZE STAR WARS?

    “Star Wars sem, Star Wars tam”… i takto by šel parafrázovat slavný to výrok našeho pijáckého prezidenta ve vztahu k filmové sci-fi legendě jménem Hvězdné války. Horké diskuze nad povedeností či nepovedeností nové epizody VII ještě ani nestačily utichnout a na nenasytné fanoušky všech věkových kategorií již útočí další galaktický aspirant na titul movie roku. Nese trochu netradiční název Rogue One: A Star Wars Story a jeho první trailer již brázdí vody internetu.Disney a nová filosofie Star WarsNetradiční jméno i načasování celého projektu přitom zcela zapadá do nové filosofie, již pro Hvězdné války připravil Disney. Mamutí továrna na zábavu a sny se totiž nákupem práv od poněkud zhrzeného George Lucase rozhodla původní galaktickou ságu přemodelovat na peněžní superstroj, který rok co rok po následujících 7 let naordinuje nedočkavým divákům jeden vesmírný příběh. Kromě klasické nové trilogie (epizod VII – IX), které by se měly objevovat napřesrok a sledovat dějovou linii Skywalkerů, nás holywoodský Mickey Mouse hodlá v mezidobí nasytit dalšími třemi celovečerními filmy, jež původní příběh doplní. Rogue One je přitom první počin z plánované série a pravděpodobně i trochu opomíjený. Zatímco o podobném snímku mapujícím mládí Hana Sola se toho již napsalo a na You Tube zveřejnilo spousta, Rogue One jakoby vznikal tak trochu v ilegalitě a bez povšimnutí. Pojďme si jej tedy rozebrat.Hvězdné války… ale kde je sakra Jedi?!Nejnovější Star Wars snímek vznikal pod taktovkou režiséra Garetha Edwardse, jehož můžeme znát například díky remaku všem dobře známé přerostlé ještěrky Godzilly, která v jeho pojetí namísto japonského Tokya rozbořila mrakodrapy New Yorku. Jak toto vše zapadá do pojetí Lucasova původního příběhu, nevím, každopádně první snímky ukazují, že se přinejmenším jednalo o volbu poněkud zvláštní. Dějově se Rogue One situuje někam mezi epizodu III a epizodu IV, pokrývá tedy dosud “hluché” období mezi koncem klonových válek a bojem Rebelů s Palpatinovým Galaktickým impériem. Z prvních záběrů je přitom patrné, že tvůrci se minimálně vizuálně snažili držet starých dobrých filmů a prostředí opravdu připomíná obstarožně působící kulisy a technologie z New Hope. Čtyřicet let vývoje a genderová revoluce však přeci jen způsobily své, a tak zde máme po Rey z epizody VII opět hlavní ženskou hrdinku, tentokrát ještě tvrdohlavější a ostřejší (zapomeňtě na poddajnou princeznu Leiu v bikinách, tato slečna má mnohem blíže k nemilosrdné lučištnici Katniss Everdeen z Hunger Games!!!). Jyn Erso je všeho všudy postava žijící za prahem zákonosti, která je pravděpodobně více drobným kriminálníkem než politickým idealistou bojujícím proti imperiání diktatuře. Přesto, nebo možná právě proto, se přidává k rebelům, kteří jí sice příliš nedůvěřují, avšak její kontakty z podsvětí se jim hodí. Z několika záběrů je totiž partné, že v novém filmu nepůjde o nic menšího, než ukradení super tajných plánů nové imperiální bojové stanice, již známe z epizody IV jako Hvězdu smrti. Ano, přesně těch plánů, které v kultovní “čtyřce” princezna Leia po zadržení Darth Vaderem narychlo ukryje do nejroztomilejšího pojízdného vajíčka všech dob (R2-D2) a vyšle je v záchraném modulu na Tatooine ke generálu Kenobimu. Základní zápletka je tedy, zdá se, jasná. Otazníky však budí zbylé postavy, především tmavovlasý charismatický příslušník rebelů (jakýsi kříženec Hana Sola a Poe Damerona), který se tajemně mihne v několika záběrech, moderně působící černý stormtrooper s masivním blasterem či můj pravděpodobný favorit a nový zloun filmu – prošedivělý imperiální generál v dlouhém plášti.Vader na scénu!Toť vše? Ano, přátelé, zrak vás neklame. Rogue One se totiž prozatím opravdu tváří jako vůbec první Star Wars počin bez přítomnosti rytířů Jedi či jejich temných sithských protějšků a připomíná tak některé komiksové a knižní série. Zapomeňte tedy na romantické souboje barevných světelných mečů, tento díl působí spíše jako moderní válečný snímek z Afghánistánu s lehkým nádechem Mad Maxe. Přestřelky v pouštních rozvalinách, temné letecké hangáry, vznášedla a obří obrněné tanky AT-AT. To vše nám první trailer nabídl a popravdě řečeno, výsledný dojem je dosti efektní. Je však možné natočit film z předaleké galaxie bez onoho elektrizujícího zvuku tasícího lightsaberu a přitom opravdu hluboce nezklamat fanoušky?Osobně jsem velice skeptický, Disney se však očividně po úspěchu Force Awakens cítí jistý v kramflecích. Nezbývá proto než vyčkat dalších trailerů či prosincové premiéry a tajně doufat, že se na scéně alespoň zdálky mihne silueta odkašlávajícího Darth Vadera.

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • PRVNÍ DOJMY: STAR WARS EPIZODA VIII: POSLEDNÍ Z JEDIŮ

    Žijeme v superrychlé (někdo by možná spíše cynicky poznamenal superhektické) době, v níž informace zastarávají každou vtěřinou. Podělím se tedy s vámi již nyní o svoje postřehy a pocity z nových Star Wars Epizody VIII Poslední z Jediů, a to teprve pár hodin po jejich zhlédnutí. Vše je ještě dosti živé a bude se tak jednak spíše o shluk nesourodých myšlenek než o strukturovanou recenzi. Přesto doufám, že pro vás bude alespoň do určité míry hodnotnou.Hned na úvod je třeba si otevřeně přiznat, že pokud bylo epizodě VII vyčítáno, že prakticky pouze přehrává epizodu IV, tak Poslední z Jediů nepokrytě vykrádá celou původní trilogii ze 70. a 80. let. Fakticky tedy neuplyne čtvrt hodina, aniž by ságy znalý divák netrpěl silným deja vu, které jeho mozku nedá spát. Nutno ovšem poznamenat, že nový snímek toto zcizení činí více než umně a původní náměty pouze znovu nepřehrává, ale vylepšuje je a posouvá na dosud netušenou úroveň. Přestože se tedy rozhodně nejedná o autorsky jakkoli originální příběh, fanoušci Hvězdných válek si rozhodně přijdou na své, nemluvě pak o těch, kteří staré filmy neznají. Režisér Rian Johnson i celý jeho tým se totiž rozhodli projekt pojmout více než velkolepě, akčně a co hodnotím jako velice pozitivně i temněji. Epizoda VIII tak svoji atmosférou, výtvarným pojetím i celkovým nádechem daleko více připomíná loňský Rogue One než předchozí díl od J. J. Abramse. Filmu tak sice bohužel chybí jednotící dějová linka, která by sloužila jako nosná kostra pro dílčí příběhy jednotlivých hrdinů, tyto epizodky jsou však zpracovány natolik kvalitně, že se divák po celé více než dvě hodiny rozhodně nenudí. A to navzdory faktu, že se toho v celkovém vyprávění mnoho nestane. Někdo by mohl namítnout, že toto je Achylova pata všech prostředních dílů trilogií (viz slabá epizoda II či Dvě věže u Pána prstenů), nicméně zde mám přeci jenom pocit, že se týmu od Disneyho podařilo danou propast alespoň částečně překlenout. Upřímně řečeno, po první hodině se mě začínal ujímat pocit, že si tvůrci z návštěvníků kina vystřelili a žádná epizoda IX již nebude. Hlavní děj se totiž nehýbe, nicméně jednotlivé epizody tu a tam obsahují poměrně zásadní zvraty v životech hlavních postav. Filmaři se totiž nezdráhali zatočit s několika zásadními charaktery, jako například s kapitánkou Phasmou. Zde budou možná trochu zklamáni milovníci válečníků typu Poe Damerona či Finna, neboť jak již název napovídá, vše se zde točí hlavně kolem Jediů, Sithů a aktérů se světelným mečem. Kromě poněkud váhavého návratu Lukea Skywalkera (který ve své poustevnosti a rezignovanosti překonal i mistra Yodu z epizody V), se dočkáme pomerně zásadního dějového zvratu u Kylo Rena, který si tak trochu napraví svoji pověst “užitečného idiota” z předchozího dílu. Zásadní souboj červeného a modrého světelného meče se sice k mému velkému zklamání nekoná, přesto je zde o Síle a obou řádech poodhaleno opět něco více. Snímek se rovněž vrací ke skvělé tradice původní trilogie, když kromě velkých bitev a zásadních střetnutí ukazuje i daleko přízemnější a odvrácenou tvář života v galaxii. Pokud se vám tedy líbila dnes již legendární kantýna v Mos Eisley z Nové naděje, scény z vesmírného kasina v Posledním z Jediů vám učarují. Nachází se zde navíc poměrně vzácný charakter nájemného zlodějíčka, který opravdu zůstává zkažený (či pragmatický) po celou stopáž a nedojde k němu k trapnému nalezení svědomí a náhlému příklonu k dobru jako u Hana Sola v dřívějších příbězích.Nicméně jsou zde i některé prvky, které se opravdu nepovedly. Co člověka napadne jako první je fakt, že 136 min je zkrátka na vyplňovací epizodu poněkud moc, což se ukáže jako zcela správný předpoklad. Poslední půl hodinu se totiž tvůrci marně snaží snímek ukončit v neustále se opakující sérii epických scén, které by vystačily na závěr nejméně dalších pěti epizod. Na jednu stranu to může znít fantasticky, ale výsledkem je dosti zjevná překombinovanost příběhu, který jako by najednou nevěděl, co sám se sebou dělat. Rovněž mě mrzí, že VIII zcela rezignovala na zodpovězení některých poměrně zásadních otázek či tajemství, která Abrams v Síla se probouzí nechal otevřená a divák logicky předpokládal, že jeho zvědavost bude ukojena. Nic se tak například nedozvíme o původu, historii ani záměrech vůdce Snokea, ani osudu zbylých Skywalkerových učedníků. Nezbývá než doufat, že vrchol nové trilogie tuto slabinu napraví.Co říci závěrem? Poslední z Jediů je minimálně vizuálně velkohubým snímkem, který snad jako první Star Wars od Nové naděje z konce 70. let dokáže diváka nadchnout technologií triků a výpravností. Galaktické bitvy jsou vskutku impozantní a trůnní sál vůdce Snokea působí naprosto skvěle. Film jsem viděl v plzeňském Cinema City ve formátu 4DX a zcela upřímně musím říci, že se jednalo o jediný snímek od otevření tohoto sálu, který potenciál využité technologie zcela a bez okolků naplnil. Slovy mistra Yody: “Nákupu dražší vstupenky třeba litovat rozhodně nebylo! Hmmm… ”

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný