Výsledky vyhledávání v sekci: Politika
  • PUTINOVSKÉ RUSKO: PÁD RUBLU A ZTRÁTA SEX-APPEALU MOCNOSTI Z TAJGY

    Putinovské Rusko zažívá těžké časy – pád rublu, odliv zahraničního kapitálu, oslabení světových cen ropy, tvrdé ekonomické sankce. To vše jsou faktory, které mohou politicky i ekonomicky zkostnatělé zemi přinést nejenom návrat do dlouhotrvající recese, ale především výrazné opadnutí jejího vlivu v oblastech, jež jí jsou nanejvýš drahé, tedy v post-sovětských republikách a prostoru střední Asie. Silný ruský medvěd z tajgy totiž ztrácí svůj dosavadní sex-appeal.Koncept soft powerV 90. letech přišel vlivný americký politolog Joseph Nye s teorií existence tzv. měkké moci (soft power). Tvrdil, že státy si získávají vliv nejenom na základě velikosti svých vojenských arzenálů (hard power), ale rovněž skrz budování dobrého jména a atraktivity v mezinárodním prostoru. Pod těmito slovy si lze představit ledacos – od vývozu vlastní kultury přes poskytování rozvojové pomoci až po kvalitní vzdělávací a sociální systémy, jenž přitahují mladé mozky celého regionu. Nye přitom zastával názor, že měkká moc sice nenahrazuje vojenskou sílu státu, v mezinárodní politice však může být rovněž významná.Pád rublu a ruská přitažlivostVýše zmíněný koncept přitom není něčím, co by Putinovské Rusko kdy výrazněji zařadilo do svého myšlení. Ostatně i na nedávný propad rublu a hrozící recesi bylo ruskými vládními kruhy reagováno prohlášením o  testování nové balistické střely, tedy čistě v duchu silové politiky. Ignorování ztráty dobrého jména (potažmo celého konceptu měkké moci /soft power) se však Kremlu může ošklivě vymstít. Je to totiž právě ona přitažlivost, která k Evropské unii láká řadu zemí východní Evropy. Ostatně již utváření konkurenční Euroasijské ekonomické unie provází neskrývaná pachuť ze strany Běloruska a Kazachstánu. Idea velké Rusi již zřejmě ztrácí svůj lesk. Pád rublu a ekonomické problémy Moskvy přitom stahují ke dnu i okolní státy, jež jsou jako Bělorusko nuceny přijímat mimořádná opatření. Jediný, kdo tak v současnosti vítá ruskou měnu a vliv jsou neuznané východoukrajinské republiky.Zatímco se však Putinovské Rusko snaží čelit přitažlivé síle EU, na východě vychází další silný konkurent, jehož sex-appeal roste přímo úměrně se vzrůstající ekonomickou mocí. Je jím rudá Čína, jež tiše odhazuje svoji bázlivost, když hovoří o pronikání do prostoru střední Asie v rámci obnovení ideji “hedvábné stezky”. Na rozdíl od Západu snadno přimhuřuje oči nad autoritativními manýry tamních režimů a její ohromné devizové rezervy se nerozpouštějí v bitvách o záchranu vlastní měny se “zlými západními spekulanty”. Těžiště moci se přesouvá… Titulní fotografie: fmfm 166 (morgueFile free photos).

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • STEPHEN HARPER SÁZÍ NA REKORD: CO PŘINESOU KANADSKÉ PARLAMENTNÍ VOLBY?

    Když kanadský premiér Stephen Harper na počátku srpna svolal mimořádnou tiskovou konferenci, málokdo tušil, že jeho oznámení převrátí tamní politiku naruby. Lídr konzervativců totiž sdělil národu, že se po domluvě s generálním guvernérem Davidem Johnsonem (zástupcem britské královny v zemi javorového sirupu) rozhodl předčasně rozpustit dolní sněmovnu parlamentu (House of Commons of Canada). Toto zvláštní právo, jímž donedávna disponoval i britský premiér, znamená zkrácení oficiálně pětiletého mandátu poslanců a zahájení politických tanečků před voliči. Kanadské parlamentní volby však tentokrát budou v řadě aspektů unikátní a slibují přinést zásadní změny, které mohou ovlivnit i celosvětovou politiku.Propad cen ropy aneb Když se nedaříZní to jako ohraná písnička, ale naprosto stěžejním faktorem, který volební klání jistě ovlivní, je stav ekonomiky. Ani země javorového listu nezůstává uchráněna celosvětových vlivů a negativní vývoj na komoditních burzách posledních měsíců ji sráží na kolena. Jako 5. největší exportér černého zlata na světě musí čelit nelítostnému útoku trhů, přičemž mohutný propad cen ropy si začíná vybírat svoji daň i v reálném životě. Ekonomové se dodnes přou o přesná data, každopádně kanadské hospodářství se již přinejmenším dvě čtvrtletí pohybuje na hranici nulového růstu a recese, což nedokáží zvrátit ani extrémně nízké úrokové sazby Bank of Canada (cantrální banky). Nepřekvapí proto, že dle průzkumu společnosti Ipsos pro Global News z 13. srpna považují voliči (76 % z nich) za nejpichlavější téma, které ovlivní kanadské parlamentní volby, otázku ekonomiky. Další položky na seznamu priorit přitom s hospodářstvím přímo souvisejí – je to udržitelnost financování zdravotnictví, tvorba pracovních míst a otázka zvyšujících se životních nákladů. Premiérova volba předčasně rozpustit parlament v podmínkách ekonomické stagnace se tak na první pohled může jevit jako velice riskantní hra. Bohužel ani druhý pohled žádné bližší vysvětlení nenabízí.Sázka na rekord, nezkušená levice a návrat rodiny TrudeauStephen Harper přitom není žádný politický zelenáč. Nepřetržitě stojí v čele Kanady již od roku 2006, kdy se mu podařilo s trochu chaoticky vzniklým slepencem menších pravicových a konzervativních stran vytvořit menšinovou vládu a vytrhnout vládnoucí žezlo z rukou liberálů. Následující volby v roce 2011 pak potvrdily jeho převahu a vedly ke vzniku většinové jednobarevné vlády Conservative Party. Pokud by tedy Harper uspěl i nyní, stal by se nejdéle sloužícím ministerským předsedou od roku 1908, což je jistě lákavý rekord. Ostatně je to právě slib stability a kontinuity vládnutí, který konzervativci ve své kampani s názvem “Safer Canada, Stronger Canada” nejčastěji zmiňují. Propad cen ropy je dle nich sice citelný, avšak v předchozích letech si země vedla vcelku obstojně. Strana se rovněž snaží propagovat téma mezinárodní bezpečnosti a boje proti terorismu, v jehož rámci Stephen Harper jako premiér pomocí rozšíření zahraničních misí a posílení moci tajných služeb testoval hranice toho, co si mezinárodně uznávaná civilní mocnost či soft power může ještě dovolit. Tyto otázky však ve světle domácích problémů značně blednou a Kanaďany očividně více zajímá vlastní pěněženka.Nálada veřejnosti konzervativcům nepřeje. Další průzkum společnosti Ipsos z 12. srpna tvrdí, že pouze 31 % voličů se domnívá, že Harperova vláda úřadovala dobře a zaslouží si znovuzvolení. Naopak 67 % hovoří o nutnosti změny kurzu. Tu se snaží nabídnout dvě víceméně levicové alternativy. Nejvážnějším protikandidátem na premiérský úřad je New Democratic Party (NDP) vedená Tomem Mulcairem. Tato formace vzniklá v 60. letech spojením socialistických politických klubů a členů odborů přitom nikdy ve vládě nezasedala. Její jediná exekutivní zkušenost pochází z vedení 5 provincií, na federální úrovní však září až v posledních letech, kdy využívá rozkladu tradičních liberálů. A je to právě nezkušenost, která straně pravděpodobně ubírá hlasy. Tom Mulcair se sice snaží v roli oficiální parlamentní opozice profilovat do role tvrdého kritika vlády v Ottawě, jeho rétorika je však často dosti zmatená a značnou část svého prostoru v médiích je tak nucen trávit složitým vysvětlováním svých předchozích nejasných výroků. A právě nezkušenost využívají konzervativci jako náboj i proti poslednímu vážnému uchazeči o vedení Kanady – liberálům. Liberal Party of Canada je politickou stranou s tradicí sahající až do poloviny 19. století. Bezpochyby ji lze označit za státotvornou formaci stojící v čele většiny kanadských vlád. O to více šokující však byl její pád ve volbách roku 2011, kdy o poslanecké křeslo přišel i její předseda Michael Ignatieff. Strana si poměrně dlouho lízala rány, aby nakonec do svého čela postavila muže se slavným rodovým jménem. Justin Trudea je typický “pretty face”, který staví na vzpomínkách na slavnou éru jeho otce Pierra Trudea, stojícího v čele vlád v 60. a 70. letech. Vzpomínky na zašlou slávu však k vítězství nestačí a tak se liberálové pouští i do sporných otázek typu podpory legalizace marihuany či zmírnění dosavadní bezpečnostní legislativy. Ke své smůle však Trudea zatím nepředvedl nic, čím by odrazil často velmi drsné útoky konzervativců na svou nezkušenost. Je rovněž otázkou, zdali vytváření profesionálních politických dynastií je tím, po čem národ touží.Kanadské parlamentní volby: Nerozhodně a přece dolevaDosavadní preference tří hlavních politických subjektů rovněž mnoho nenapovídají. Dle výše citovaného průzkumu Ipsos podporuje 33 % rozhodnutých voličů NDP, 31 % věří konzervativcům, zatímco 28 % se hlásí k liberálům. Kanadské parlamentní volby tak slibují tvrdou kampaň o rekordní délce 11 týdnů, jejíž výsledek může být z hlediska stran nerozhodný. Většinová vláda jednoho subjektu se zdá být nepravděpodobná, ke slovu se tak může dostat pro Kanadu netradiční sestavování koaliční vlády. Zde by přitom NDP a liberálové byli poměrně logickou volbou, jež by ukončila téměř dekádu trvající konzervativní éru.Zdali Stephen Harper tajně nosí nějaké to “eso v rukávě”, zůstává tajemstvím, každopádně je jasné, že vyhlášením předčasných voleb na 19. října se rozhodl hrát vabank.Ilustrační foto: Erika Wittlieb (pixabay.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný


Výsledky vyhledávání v sekci: Ekonomika
  • SAUDOVÉ PROTI AMERICE: JAK DLOUHO POTRVÁ BITVA O ROPU?

    Tento druh zpráv jako by již zastaral a ztratil svoji originalitu. Denně jsme zasypávání informacemi o nových cenových dnech, jichž nezadržitelně padající ropa dosáhla. Po šedesáti dolarové hranici za barel černého zlata padla i ta padesáti dolarová a medvědí nálada na trzích jakoby neznala konce. Situace tak přináší jedinečnou příležitost všem novodobým “Josefům”, kteří se po vzoru starozákonního biblického hrdiny snaží přijít s co nejzajímavější předpovědí sedmi hubených let a zavděčit se po analýzách lačnícím “faraonům” dnešní doby. Prohlášení saudského ministra ropného průmyslu o dvacetidolarové cenovce tak pomalu začíná připomínat učebnicový případ sebenaplňujícího se proroctví. Emoce však mohou být zrádným rádcem.Zdánlivá síla kartelu OPECPředně členové OPEC se nenachází v hospodářské kondici, jež by jim dovolovala takovýto cenový konflikt dlouhodobě vést. Část z nich je navíc politicky destabilizována domácími konflikty (Nigérie, Libye, Venezuela), popřípadě je nucena čelit mezinárodnímu tlaku díky svým kontroverzím zahraničním politikám (Írán). Dokonce ani bohaté státy Zálivu v čele se Saudskou Arábií nedisponují natolik neotřesitelnou pozicí, jakkoli přesvědčivě mohou takto působit. Jejich vlády se sice snažily diverzifikovat zdroje svých příjmů, tyto pokusy však nebyly příliš úspěšné. Petrodolary tak například nadále tvoří necelou polovinu HDP a cca 80 % příjmů sadského království . Nabízí se tedy otázka, zdali jsou Saudové spolu s ostatními členy OPEC schopni avizované politice dostát a americké těžaře pokořit.Bitva o ropu a američtí těžařiJednotlivé státy USA s výjimkou zranitelné Aljašky již totiž na základě zkušeností ze 70. a 80. let své hospodářství restrukturalizovaly a na ropu je tak vázána daleko menší část jejich ekonomik. Ani samotná nová těžařská odvětví nejsou tak slabá, jak se může zdát. Drobnější a špatně kapitálové kryté společnosti se pravděpodobně bankrotu nevyhnou, většina je však zajištěna finančními deriváty a ropu prodává dopředu. Nástup efektu nižších cen tedy bude trvat nejméně rok. Analytici přitom odhadují, že vedení cenové války po takto dlouhou dobu by pro arabské státy znamenalo ušlé zisky v hodnotě až čtvrt biliónu dolarů. Úspěch nastavené politiky však ani poté není zaručen, neboť padlé společnosti budou pravděpodobně připraveny převzít jejich mamutí protějšky, toužící po navýšení svého tržního podílu.Resumé? Silně medvědí nálada na trzích může být přehnaná, neboť ceny ropy na úrovni dob dna globální finanční krize z roku 2009 neodpovídají ekonomické realitě ani schopnosti tradičních producentů z kartelu OPEC vést cenovou válku po dostatečně dlouhou dobu. Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu bych tedy na propad nesázel či minimálně zůstal obezřetný.Článek není investičním doporučením, vyjadřuje pouze osobní názor autora.Ilustrační foto: Penywise (morgueFile.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • MADUROVA ODYSSEA A “KONEC” KARTELU OPEC

    Cena ropy v posledních dnech zpomalila svůj prudký pád, přesto však nakonec překonala významnou psychologickou hranici 50 dolarů za barel. Na základě těchto cifer a faktu, že dle odborníků nelze ve střednědobém horizontu čekat návrat nad hranici 60 dolarů, ohlásila řada kapitálově slabších těžařských společností z USA ukončení či alespoň pozastavení rozvoje těžby za užití nových technologií. Mohlo by se tedy zdát, že OPEC uspěl se svojí strategií zničení konkurence pomocí zachování dosavadních objemů těžby. Bližší pohled na události posledních týdnů však naznačuje, že by se daleko taktéž mohlo jednat o Pyrrhovo vítězství, jež bude ropný kartel stát vlastní identitu.Maduro a slabost VenezuelyVýmluvně v tomto smyslu hovoří cestovní horečka, jíž propadl venezuelský prezident Nicolas Maduro. Ten poslední dny zasvětil jednáními s předními představiteli ostatních států OPEC ve snaze přesvědčit je o změně dosavadního postoje. Zachování objemu těžby a z toho plynoucí klesající cena ropy způsobuje jeho již tak ekonomicky rozvrácené zemi ohromné potíže. Venezuelská ekonomika prakticky nezná pojem diverzifikace příjmů a vláda v Caracasu není schopna udržet veřejné finance na uzdě, pokud se ceny nevrátí na úroveň cca 100 dolarů za barel. Země již nyní zažívá výrazné inflační tlaky a hrozí jí i další sociální nepokoje v případě, že stát nebude nadále schopen dotovat ceny základního zboží. Maduro se snaží krizi oddálit půjčkami od spřátelených zemí, v jednání je údajně úvěr od blízkovýchodních šejků stejně jako finanční injekce od čínské vlády ve výši 20 miliard dolarů. Její osud je však vzhledem k faktu, že Venezuela své dřívější závazky splácela často právě v dodávkách ropy, nejistý. Méně kontroverzní investory pak odrazuje výrazná politická nestabilita i špatný ekonomický rating země, jež agentura Moody´s snížila o dva stupně až na úroveň Caa3. S podobnými problémy se přitom velmi brzo mohou potýkat i další členové ropného kartelu, jako je Nigérie, Angola či Írán.Budoucnost OPECCo to znamená pro OPEC a jeho budoucnost? Díky zatvrzelosti monarchií Perského zálivu již nyní můžeme sledovat dezintegraci uvnitř celé organizace. Ta přitom může pokračovat s tím, jak se budou rozcházet klíčové zájmy arabských států a “periferních” členů OPEC z jiných částí světa. Otázka ceny černého zlata je pro zachování jejich ekonomik i státnosti totiž životně důležitá. Nesouhlasný postoj tak může rezonovat stále silněji a vyvolat politickou nestabilitu. Ve výsledku tedy kartelu OPEC hrozí, že vyjde z celé konfrontace vnitřně oslaben, s klesajícím vlivem na globálních trzích, jež pak mohou zažít výrazně volatilní období. Ilustrační foto: Grafixar (morgueFiles.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • PUTINOVA PERESTROJKA: ČEKÁ RUSKO BANKOVNÍ SOCIALISMUS?

    Nad Moskvou se stahují ekonomická mračna.  Sankce, odstřižení od západních kapitálových trhů, nízké ceny ropy, nestabilní kurz rublu a z něho plynoucí bankovní krize – to jsou hlavní jmenovatele ruských hospodářských problémů. Kdo však očekával, že představitelé této zkoušené země změní dosavadní nesmiřitelnou politiku, byl zklamán. Michael Romancov před několika dny napsal, že prezident Putin jasně odmítá světové uspořádání po ukončení studené války. Pokusí se jej proto změnit a vrátit své zemi lesk a slávu sovětských časů. Pokud toto tvrzení přesně vystihuje ruskou zahraniční politiku, pak pro oblast hospodářství platí dvojnásob. Putin totiž, zdá se, pojal současnou krizi jako příležitost posílit nadvládu státu nad ekonomikou a učinit již tak rigidní “kvazikapitalistický” systém ještě strnulejším.Putinova perestrojka narubyRusko jako nástupnický stát Sovětského svazu podědilo rozvrácené a zaostalé hospodářství, jehož neschopnost reformovat sama sebe byla očividná. Některé moskevské elity proto doufaly, že ukončení konfrontace se Západem povede k navázání nových kontaktů s vyspělými zeměmi Evropy a Severní Ameriky, které zbídačenému ruskému medvědovi pomohou opět na nohy. Zisk strategického partnera pro ruské hospodářství se však nezdařil. Ukázalo se totiž, že Západ není ochoten budovat vzájemnou spolupráci čistě na bázi ekonomických zájmů, ale hodlá skrz ně prosazovat i svůj hodnotový systém. Netřeba připomínat, že tento postup se v Rusku nesetkal s pochopením a země se vydala na cestu vlastní divoké privatizace, jejímž výsledkem se stal podivný systém ovládaný polostátními monopoly či mamutími podniky Kremlu blízkých spolupracovníků. Ke klíčové reformě a vzniku nových strategických odvětví, jež slibovala již Gorbačovova perestrojka, však nedošlo. Země promeškala chemickou i IT revoluci a je závislá na dovozu řady technologií. Putin se toto dle svých posledních prohlášení rozhodl změnit, ovšem značně po svém.Bankovní socialismus a tiché znárodňováníPrezident předestřel plány na posílení ekonomické samostatnosti země, zaměření se na vnitřní trh a export do zemí postsovětského prostoru. Novými nástroji se mají stát protekcionismus, kontrola toku kapitálu a státní investice do předem vytipovaných odvětví, tj. vhodným “spřáteleným firmám”. Poslednímu kroku přitom paradoxně výrazně nahrává nastupující bankovní krize, která si dle odhadů vyžádá kapitálovou injekci ruského státu ve výši nejméně 23 miliard dolarů. Vládní struktury tak sice vydají značnou část bohatství země, na oplátku však navýší svůj podíl v ruských finančních domech a výrazně tak posílí svůj vliv nad jejich činností a úvěrovou politikou. Putinovi a jeho skupině oligarchů se jednoduše naskytla příležitost, jak rozšířit svůj vliv prakticky bez boje a celou operaci prezentovat jako ochranářskou politiku směřující ke stabilitě “matičky Rusi”. Bankovní socialismus dostal zelenou.V době globalizovaných trhů 21. století se ruská autarkie jeví jako iluze. Na druhou stranu zahraniční politika Kremlu nás každodenně přesvědčuje, že elity této země stále přemýšlí spíše v konturách staletí předchozích. Ekonomická oblast není výjimkou. Ilustrační fotografie: fmfm 166 (morgueFile.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • SKOLKOVO ANEB JAK SI PUTIN “HÝČKÁ” START-UPY

    Připomínalo to spíše televizní show, když se Vradimír Putin nedávno snažil v Petrohradě přesvědčit pečlivě předvybrané investory (a s nimi i celý svět), že se ruská ekonomika stále drží nad vodou. Navzdory sankcím západních zemí a propadu světových cen ropy, korunní to exportní komodity, Rusko dle něj nezasáhla vážnější krize a pokles HDP z posledních kvartálů lze vnímat pouze jako přechodný jev. Za zmínku rovněž stojí fakt, že se Putin během setkání chlubil pokračující “otevřeností” hospodářství a vyzval mladé ambiciózní podnikatele, aby se nebáli realizovat své nápady a rozjet v Rusku moderní byznys. Jako podporu jim nabídl daňové úlevy, spolupráci s univerzitami a další výhody. Lákavá slova však rychle blednou, podíváme-li se na příběh bývalého stěžejního ruského projektu na podporu nových technologických startapů. Na mysli mám Skolkovo.Skolkovo – Medvěděvovo Silicon ValleyDějiny projektu Skolkovo se začaly psát v roce 2009, kdy ruská ekonomika procházela  více než sedmi procentním propadem a mnozí spekulovali o možném konci putinovské zlaté éry. Mužem, který si snad jako jeden z mála špatnou situaci uvědomoval a přinejmenším se jevil připraven ji otevřeně řešit byl tehdejší prezident Dmitrij Medvěděv. Tento milovník moderních technologií proto představil ambiciózní a z dnešního pohledu utopistický plán na modernizaci Ruska, jenž počítal s rozvojem a investicemi v technologicky náročných odvětvích, v nichž na exportu surovin závislá země dlouhodobě zaostávala (chemický průmysl, farmacie, IT,…). Součástí vize bylo i vytvoření supermoderního technnologického centra na předměstí Moskvy. To se mělo stát východním Silicon Valley a přitáhnout do země nejbystřejší mozky regionu. Narozdíl od amerického jmenovce, který byl převážně založen na iniciativě soukromých firem, Skolkovo vzniklo pod patronací státu. Prezident a vláda se závazali k několikamiliardovým investicím a složitému systému pobídek. Na papíře vše vypadalo dobře a projektu se podařilo získat kromě řady domácích start-upů i několik významných zahraničních investorů z USA, Německa či Izraele. Navzdory původní těžkopádnosti začalo Skolkovo budit naděje.Putinův comebackMědvěděvova idea se však začala rozplývat takřka okamžitě po návratu Vladimíra Putina do pozice prezidenta. Skolkovo zažilo řádění policejních agentů, objevila se řada nařčení z korupce, braní úplatků a praní špinavých peněz. Bylo by sice naivní se domnívat, že ve složité mašinérii ruské byrokracie a jejího propojení s oligarchy byla všechna tato obvinění vykonstruovaná, každopádně další prezidentovy kroky jasně odhalily hlavní smysl akce. Podpora pro nové start-upy se pravidelně snižovala a co hůře, začala přibývat pro autoritářské režimy tolik známá omezení internetu a svobody komunikace. Povinnost uchovávat data pouze na ruských serverech, nutná registrace u dozorovacích orgánů pro úspěšné bloggery, omezení či úplná blokace některých serverů a služeb, časté kontroly úřadů. Putin a jeho klika siloviků zkrátka dali jasně najevo, že inovace pro režim nejsou prioritou a to zvláště ohrožují-li jeho informační monopol.Brain drain a sen o zelené kartěJistě nepřekvapí, že řady technologických firem začaly pomalu řídnout. První exilovou destinací internetových podnikatelů se staly pobaltské státy, část však dle informací západních serverů začala pokukovat po možnostech rozjetí byznysu v USA. Zelená pracovní karta a rady jak ji získat se mezi mladou elitou staly často diskutovaným tématem. Rusko začalo pomalu ztrácet své nejbystřejší mozky…Příběh projektu Skolkovo sice neznamená konec záměru ani modernizačních snah v Rusku. Poměrně jasně však vypovídá o tom, jak si Putin a ruská ekonomika doopravdy “hýčká” mladé podnikatele. Foto: DuBoix (morgueFile.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Redakce

  • ČERNÉ ZLATO KOLABUJE: PŘEŽIJÍ ROPNÍ TĚŽAŘI BUDOUCNOST?

    Hrubým odhadem 50 % v meziročním porovnání a více než 20 % jen během července – takto “brutálně” vyznívají čísla popisující propad cen ropy na světových komoditních trzích (v závislosti na druhu).  Černé zlato již několik měsíců není miláčkem investorů, přičemž takto výrazný propad se velmi výrazně projevuje nejen na parketech burz ale i v reálné globální ekonomice. Obětí zdánlivě nekontrolovatelného pádu pod úroveň 50 USD za barel, jenž výrazněji nezbrzdila ani krátká jarní korekce, se pomalu začínají stávat nejen poloautoritářské režimy s nízkou diverzifikací ekonomiky typu Ruska, ale i velcí ropní těžaři na Západě. Zapomeňte na drobné firmičky kolem břidlicové těžby, o nichž byla řeč na jaře. Do novinových titulků se nyní dostávají i velké ryby tu British Petrol (BP), Exxon Mobile (XOM), Chevron (CVX) či nástroj norského ekonomického zázraku Statoil (STO). Je možné, aby současná situace na trhu spolu s negativním výhledem do budoucna skolila i tyto velikány nebo se jedná pouze o chvilkové vychýlení? A jaký je dopad jejich obtíží na ekonomiku jednotlivých zemí?Ropní těžaři v pozoruNakolik lze výše popsaný propad cen ropy považovat za katastrofu záleží na tom, z jakého časové horizontu a jakým prizmatem na něj nahlédneme. Pravdou zůstává, že výsledky předních těžařů za 2. kvartál (2Q15) opravdu nepředstavovaly hezké čtení. Spouštěcím motorem k propadům akcií tohoto sektoru se stalo prohlášení vedení Exxon Mobile, největší americké ropné společností, o výrazném propadu příjmů i zisku, následované výsledky dvojky v oboru Chevronu (mezikvartální propad zisku o 90 %). Analytiky rovněž zklamaly i ostatní společnosti, když zjistili, že jejich odhady tržeb a posunu cen “opět nevyšly” . Ropní těžaři spolu přitom stáhli i celé akciové indexy a prodražili se tak do určité míry těm, kteří na černé zlato nesázeli.Odpověď na otázku, proč bič trhu dopadl s plnou silou právě nyní, prakticky až rok po volném pádu cen, není úplně jednoduché zodpovědět. Ve výsledku se totiž překrývá více faktorů, přičemž síla jejich vlivu je nejasná. První z faktorů se zdá být až triviálně jednoduchý – ropy je zkrátka příliš mnoho a nabídka převyšuje poptávku. Přestože se spekulovalo alespoň o mírném snížení světových zásob roky behěm léta či druhé poloviny roku, daný efekt se zatím nedostavil. Ropná skladiště jsou stále plná, americká těžba neopadává a stejně tak kartel OPEC navzdory častým mlžením pokračuje v obchodní válce s novými americkými a evropskými firmami o podíl na trhu a produkci nesnižuje. Nikdo rovněž netuší, jaký dopad bude mít návrat Íránu na scénu poté, kdy se Rouháního režim domluvil s šestkou mezinárodních partnerů (tzv. 5P+1) na pozastavení svého jaderného programu výměnou za postupné uvolnění ekonomických sankcí. Teherán je přitom v odvětví těžkou vahou, což potvrzují i letadla plná západních byznysmenů, jež se po ohlášení dohody točí nad iránským nebem. Konečně řada větších i menších společností měla dopředu domluvené a cenově zahedgované kontrakty, jejichž plnění za přeci jen méně nepříznivé ceny dosud probíhalo.Černé zlato ničí Wall Street i Main StreetKlasická makroekonomická poučka říká, že snížení cen ropy vede v konečném důsledku k růstu HDP jednotlivých ekonomik, neboť spotřebitelé ušetří na provozu svých motorových vozidel a přebytek hotovosti vrnou na trh. Bohužel, podobné poučky mají řadu výjimek, což platí i u této. Propad cen ropy zatím nevedl k výraznému oživení předních světových ekonomik a některé (typu Kanady) dokonce ohrozil. Avšak ani největší světové hospodářství, Spojené státy, navzdory 2% růstu v posledním kvartále nezůstává ušetřeno. Na první pohled vcelku slušný výsledek je zastíněn faktem, že právě propad cen ropy ubral celému hospodářství na výkonu (analytik David Kelly z G. P. Morgan Asset Management pro AP dokonce hovořil až 0,7 % HDP). Důvodem jsou opatření, která vyděšení manageři ropných gigantů zavádějí. Nízké zisky totiž vedou k razantním škrtům v investicích do průzkumu nových ložisek a vývoje nových technologií a rovněž masovému propouštění zaměstnanců. U takto velkých firem se přitom pohybujeme v řádu miliard dolarů a desítek až stovek tisíc výpovědí. Nepřekvapí proto, že zasažena je i běžná ekonomika.Čeká nás chmurná budoucnost?Vraťme se nyní ke dvěma otázkám zmíněným na začátku. Ropní těžaři zaznamenaly výrazný propad zisků a jejich další rozvoj je v horizontu následujících měsíců spíše nepravděpdobný. Dřívější odhady růstu cen na 65 USD za barel byly totiž rychle zapomenuty a budoucnost vypadá spíše pošmourně. Naprostý pád předních značek daného průmyslu je sice iluzorní, přesto nelze vyloučit další škrty v investicích, propuštění či konsolidaci trhu díky akvizicím. Daná opatření přitom díky multiplikačnímu efektu budou i nadále brzdit ekonomiky exponovaných zemí, jak se škrty přesunou z ropných kolosů na řadu jejich drobných dodavatelů. Zdali si toho běžný spotřebitel všimne bude záležet svým způsobem na něm. Pokud ušetřené peníze z čerpací stanice přepustí do ekonomiky, pak pravděpodobně příliš ne. Syslení úpor ve slamníku však hospodářství dle ekonomických pouček nepomůže.

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • KRIZE RUBLU A LEVNÁ ROPA: JE RUSKÁ EKONOMIKA NA KOLENOU?

    Konstatování, že se ruská ekonomika nachází v krizi, pravděpodobně nikoho z čtenářů již nepřekvapí. Čísla lze jen těžce ošálit a o celé skutečnosti tak po západních analyticích a novinářích začaly otevřeně hovořit i špičky Putinova režimu v čele s premiérem D. Medvěděvem. Pokračující propad cen ropy způsobil komoditně orientovanému hospodářství značné škody, což se odrazilo i na opětovně se potápějícím rublu. Zbytek dokonaly ekonomické sankce ze strany EU a USA, které spolu s nesmyslným zákazem dovozu vybraných evropských potravin citelně znepříjemnily běžným Rusům život. Je však situace opravdu natolik zoufalá? A jak na vše zareaguje prezident Vladimír Putin, muž zakládající svoji popularitu z nemalé části na hospodářské stabilizaci a vzrůstu životní úrovně po tubulentní Jelcinově éře?Tragédie levné ropyZvláště tíživá je pro Rusko situace kolem vývoje cen černého zlata. Země je považována za největšího světového exportéra surovin, přičemž vývoz ropy a zemního plynu dle různých odhadů tvoří zhruba čtvrtinu HDP. Cenový kolaps z cca 120 USD za barel pod úroveň 50 USD během posledního roku Rusům značně podvázal penězovody. Na poplach tak po Gazpromu začalo bít i vedení Rosněftu, těžařského gigantu, jenž je nástrojem ruské ropné politiky. Společnost se dle britské BBC nechala slyšet, že propad cen ropy snížil její čistý zisk ve 2. kvartále v meziročním srovnání  o více než 20 %. Řetězová reakce následně doputovala i k federálním úřadům. Ty byly nuceny uznat, že Putinova slova o pouze krátkém hospodářském výpadku a rychlém přesměrování ruských obchodních aktivit z Evropy do Asie vyzněla naprázdno. Ministerstvo hospodářství tak v posledním srpnovém týdnu oznámilo další zhoršení odhadu vývoje HDP. Ruská ekonomika má letos poklesnout o více než 3 %, přičemž následný růst v roce 2016 údajně zamíří ke 2 %. Jedná se však stále pouze o nepřesné odhady a díky zakaleným vodám nelze zjistit, kde leží skutečné dno celé recese.Komoditní měnaV krizi se nachází i samotný rubl, který bezmála přesným kopírováním cenového grafu černého zlata dostává své pověsti tzv. “komoditní měny”. Čtenáři si jistě pamatují přelom let 2014/2015, kdy ruská měna trvale oslabovala, až atakovala hranici 70 rublů za americký dolar. Média tehdy přinášela záběry rozmrzelých a zmatených Rusů, jejichž úspory byly opět výrazně znehodnoceny. Krize rublu následně poněkud polevila, srpnový kurz však již opět mířil k magické sedmdesátce. Na obligátní otázku “co dělat?” přitom očividně nezná odpověď ani ruská centrální banka (Bank Rossii), která od počátku zmateně čachruje s úrokovými sazbami v beznadějně se vylučující snaze snížit inflaci a zároveň stimulovat hospodářský růst.Ruská ekonomika: Výzva pro Putina, příležitost pro silovikyZávěrem se zbývá zamyslet, jak na celou věc zareaguje ruský establishment. Pokračující špatné ekonomické ukazatele spolu s postupným znehodnocením úspor ruských střadatelů nejsou dobrou vizitkou pro Kreml. Kdekdo by mohl namítat, že Rusové jsou na nepříznivé podmínky zvyklí a nadále tak budou stát při svých vůdcích. Pravdou však zůstává, že Vladimír Putin vybudoval svoji pověst částečně i na schopnosti přivést asijskou krizí (1998) zdevastovanou ekonomiku do stabilizovaného stavu. Ten se přitom vyznačoval hospodářským oživením, vysokými státními investicemi, štědrými dotacemi a všeobecným růstem životní úrovně. Tento obraz nyní dostává citelné trhliny. Markantně rostoucí cena ropy na počátku tisíciletí otevřela do té doby nepříliš známému politikovi okno příležitostí a její propad je rovněž může zavřít. Ne snad, že bychom stáli na prahu Putinova pádu. Nepříznivý vývoj však zvýší tlak na změny, jež mohou vést k šarádě v nejvyšších patrech ruské politiky. Propad cen ropy se tak může stát šikovnou záminkou pro vyostření boje mezi jednotlivými mocenskými skupinami, jež se kolem Putina během let vytvořily. Je přitom veřejným tajemstvím, že lidem s armádní minulostí (tzv. silovikům) již delší dobu příliš nevoní umírněnější přístup jejich na civilní sféru vázaných kolegů v čele s premiérem Medvěděvem. Letošní ruská zima proto může být opravdu krutá.Ilustrační foto: wilhei (pixabay.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • NOČNÍ MŮRA MÍSTO POHÁDKY: LEVNÁ ROPA “POTÁPÍ” EKONOMIKU

    “Levná ropa je skvělou zprávou pro světovou ekonomiku. Cena benzínu a nafty klesá, domácnosti i firmy tak budou mít více prostředků na ostatní výdaje. Levná ropa roztočí hospodářství a pomůže odvrátit hrozící krizi (kdybychom jich přeci jen dosud neměli málo).” Tyto a podobné titulky musel v posledním roce zaznamenat každý, kdo alespoň letmo prošel kolem novinového stánku či se připojil k internetu. Kolaps světových cen černého zlata se sice stal neskutečným bolehlavem pro řadu rozvojových a na vývoz této komodity zaměřených ekonomik, pro západní svět však měl sloužit jako vytoužený vítr do plachet. Ba co více, tato změna se měla pozitivně dotknout nejen dobře situovaných chlapíků v barevných kravatách a bílých naškrobených límečcích, ale rovněž miliónů Jardů a Růžen z továren či supermarketů. Což, jak jistě uznáte, se v dnešním světě nestává úplně často. Ano, prakticky všichni u čerpacích stanic tankujeme levněji a tak si (alespoň dle statistik prodejů) opět rádi pořizujeme velké “žravé” vozy s představou, že cena benzínu a nafty se již nikdy nevydá na další vysokohorský výstup k výšinám. V kapsách nám totiž zůstává trochu více oněch kouzelných barevných papírků a tak si podobné vymoženosti můžeme dovolit. Touto svoji zvýšenou spotřebou následně roztáčíme kola ekonomiky a stáváme se tak nějak šťastnějšími. Tolik teorie. Jak se však nyní zdá, všechny tyto krásně znějící předpovědi (či snad pohádky?) založené na základních ekonomických poučkách se pomalu stávají noční můrou…přinejmenším pro někoho.Varování Goldman SachsTakto alespoň vyznívá nejnovější analýza banky Goldman Sachs, finančního giganta, který po mnoho desítek let jako magnet přitahuje absolventy ekonomických oborů předních světových univerzit. Přestože se tato instituce (stejně jako mnoho dalších firem z oboru) po ekonomickém kolapsu z roku 2008 u části veřejnosti těší asi stejné důvěře jako pouliční hráč skořápek (vzpomeňme na řadu demonstrací s parodujícími transparenty “Goldman Sucks”), její nálezy nelze podceňovat. A to už jenom z toho důvodu, že tentokrát všeobecně přijímanou ekonomickou poučku o užitečnosti nízkých cen ropy pro ekonomický růst nezpochybňuje nějaká “pochybná partička alternativně uvažujících studentíků” ale miliardový kolos stojící v srdci finančního systému.O co se tedy jedná? Zjednodušeně řečeno většina těch dobře oblečených chlapíků v barevných kravatách, které jsme si v Evropě a Americe zvykli vídat ve večerních zprávách, se zase jednou spletla. Nebo možná lépe řečeno vydávala svá věštění z křišťálové koule za nezpochybnitelné predikce budoucnosti a bezmyšlenkovitě citovala vžité poučky ze školy (viz první věty tohoto článku). Dle analytiků Goldman Sachs(a nejen jich) totiž levná ropa sice u určité části společnosti vedla ke snížení výdajů za pohonné hmoty, zároveň ovšem zdevastovala řadu menších a středních těžařských firem a ty velké donutila k výrazným “úsporným opatřením”. Pod nimi si lze představit rozsáhlé škrty v investicích na průzkum dosud neprobádaných ložisek, vývoj nových technologií, snižování mezd a často také poměrně masivní propouštění. Dle statistik jen od počátku tohoto roku vyhlásilo ve Spojených státech bankrot na pět desítek těžařů, velká část ostatních je přitom poměrně výrazně zadlužena. Rozvahy těchto firem jsou totiž často stavěny na minimální prodejní cenu (breakeven)  kolem 50 – 70 dolarů za barel, což při současné cca 40dolarové cenovce vede k masivním ztrátám. K tomu je navíc třeba připočíst stejný efekt u řady dalších odvětví, která jsou na ropný průmysl navázána. A těch rozhodně není málo! Výsledkem je přitom výrazný propad v proudění investic na straně těchto miliardových byznysů spolu s omezením výdajů u nově nezaměstnaných pracovníků + ztráty z propadu akcií a dalších derivátů spojených s těžaři a ropou jako komoditou. O velikosti celého průšvihu přitom vypovídá právě fakt, že tento dle Goldmanů vyústil v záporný efekt předpovídané ropné spásy. Levná ropa tedy americkou (a v návaznosti i světovou) ekonomiku nepovzbuzuje, ale naopak ji pravděpodobně táhne pomalu k zemi. Pohádka se šťatsným koncem se tedy, zdá se, minimálně nekoná a pro mnohé může být i noční můrou.Poučení v nedohlednu?Čtenář jistě může namítnout, že vše, co v příspěvku popisuji, je spíše záležitost zámoří a českého spotřebitele se netýká. Na první pohled přitom může mít pravdu. Háček je v tom, že zvláště oblast energetických surovin, jejich těžby a distribuce je odvětvím extrémně globalizovaným a negativní vývoj v jedné jeho části (a to velice důležité) se velmi rychle promítá všude po světě, naši malou, pro mnohé krásně izolovanou až “ostrovní” ekonomiku nevyjímaje! Navíc daný fakt je další do řady svědectví o tom, že v současnosti dogmaticky pojímaný primát ekonomie a neomylnost jejích kazatelů v podobě všemožných analytiků je tak trochu fetišem naší doby.Tímto tvrzením se přitom netoužím přiřadit do stále rostoucího zástupu samozvaných kritiků ekonomie a jako student úplně jiného oboru snad ani nemohu. Pouze připomínám, že zde máme další dobrý důvod více kriticky přemýšlet při poslechu “zaručených pravd” prezentovaných v médiích …a rovněž při spokojeném plnění nádrží našich čtyřkolých miláčků.

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný