Výsledky vyhledávání v sekci: Ekonomika
  • PUTINOVA PERESTROJKA: ČEKÁ RUSKO BANKOVNÍ SOCIALISMUS?

    Nad Moskvou se stahují ekonomická mračna.  Sankce, odstřižení od západních kapitálových trhů, nízké ceny ropy, nestabilní kurz rublu a z něho plynoucí bankovní krize – to jsou hlavní jmenovatele ruských hospodářských problémů. Kdo však očekával, že představitelé této zkoušené země změní dosavadní nesmiřitelnou politiku, byl zklamán. Michael Romancov před několika dny napsal, že prezident Putin jasně odmítá světové uspořádání po ukončení studené války. Pokusí se jej proto změnit a vrátit své zemi lesk a slávu sovětských časů. Pokud toto tvrzení přesně vystihuje ruskou zahraniční politiku, pak pro oblast hospodářství platí dvojnásob. Putin totiž, zdá se, pojal současnou krizi jako příležitost posílit nadvládu státu nad ekonomikou a učinit již tak rigidní “kvazikapitalistický” systém ještě strnulejším.Putinova perestrojka narubyRusko jako nástupnický stát Sovětského svazu podědilo rozvrácené a zaostalé hospodářství, jehož neschopnost reformovat sama sebe byla očividná. Některé moskevské elity proto doufaly, že ukončení konfrontace se Západem povede k navázání nových kontaktů s vyspělými zeměmi Evropy a Severní Ameriky, které zbídačenému ruskému medvědovi pomohou opět na nohy. Zisk strategického partnera pro ruské hospodářství se však nezdařil. Ukázalo se totiž, že Západ není ochoten budovat vzájemnou spolupráci čistě na bázi ekonomických zájmů, ale hodlá skrz ně prosazovat i svůj hodnotový systém. Netřeba připomínat, že tento postup se v Rusku nesetkal s pochopením a země se vydala na cestu vlastní divoké privatizace, jejímž výsledkem se stal podivný systém ovládaný polostátními monopoly či mamutími podniky Kremlu blízkých spolupracovníků. Ke klíčové reformě a vzniku nových strategických odvětví, jež slibovala již Gorbačovova perestrojka, však nedošlo. Země promeškala chemickou i IT revoluci a je závislá na dovozu řady technologií. Putin se toto dle svých posledních prohlášení rozhodl změnit, ovšem značně po svém.Bankovní socialismus a tiché znárodňováníPrezident předestřel plány na posílení ekonomické samostatnosti země, zaměření se na vnitřní trh a export do zemí postsovětského prostoru. Novými nástroji se mají stát protekcionismus, kontrola toku kapitálu a státní investice do předem vytipovaných odvětví, tj. vhodným “spřáteleným firmám”. Poslednímu kroku přitom paradoxně výrazně nahrává nastupující bankovní krize, která si dle odhadů vyžádá kapitálovou injekci ruského státu ve výši nejméně 23 miliard dolarů. Vládní struktury tak sice vydají značnou část bohatství země, na oplátku však navýší svůj podíl v ruských finančních domech a výrazně tak posílí svůj vliv nad jejich činností a úvěrovou politikou. Putinovi a jeho skupině oligarchů se jednoduše naskytla příležitost, jak rozšířit svůj vliv prakticky bez boje a celou operaci prezentovat jako ochranářskou politiku směřující ke stabilitě “matičky Rusi”. Bankovní socialismus dostal zelenou.V době globalizovaných trhů 21. století se ruská autarkie jeví jako iluze. Na druhou stranu zahraniční politika Kremlu nás každodenně přesvědčuje, že elity této země stále přemýšlí spíše v konturách staletí předchozích. Ekonomická oblast není výjimkou. Ilustrační fotografie: fmfm 166 (morgueFile.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • SKOLKOVO ANEB JAK SI PUTIN “HÝČKÁ” START-UPY

    Připomínalo to spíše televizní show, když se Vradimír Putin nedávno snažil v Petrohradě přesvědčit pečlivě předvybrané investory (a s nimi i celý svět), že se ruská ekonomika stále drží nad vodou. Navzdory sankcím západních zemí a propadu světových cen ropy, korunní to exportní komodity, Rusko dle něj nezasáhla vážnější krize a pokles HDP z posledních kvartálů lze vnímat pouze jako přechodný jev. Za zmínku rovněž stojí fakt, že se Putin během setkání chlubil pokračující “otevřeností” hospodářství a vyzval mladé ambiciózní podnikatele, aby se nebáli realizovat své nápady a rozjet v Rusku moderní byznys. Jako podporu jim nabídl daňové úlevy, spolupráci s univerzitami a další výhody. Lákavá slova však rychle blednou, podíváme-li se na příběh bývalého stěžejního ruského projektu na podporu nových technologických startapů. Na mysli mám Skolkovo.Skolkovo – Medvěděvovo Silicon ValleyDějiny projektu Skolkovo se začaly psát v roce 2009, kdy ruská ekonomika procházela  více než sedmi procentním propadem a mnozí spekulovali o možném konci putinovské zlaté éry. Mužem, který si snad jako jeden z mála špatnou situaci uvědomoval a přinejmenším se jevil připraven ji otevřeně řešit byl tehdejší prezident Dmitrij Medvěděv. Tento milovník moderních technologií proto představil ambiciózní a z dnešního pohledu utopistický plán na modernizaci Ruska, jenž počítal s rozvojem a investicemi v technologicky náročných odvětvích, v nichž na exportu surovin závislá země dlouhodobě zaostávala (chemický průmysl, farmacie, IT,…). Součástí vize bylo i vytvoření supermoderního technnologického centra na předměstí Moskvy. To se mělo stát východním Silicon Valley a přitáhnout do země nejbystřejší mozky regionu. Narozdíl od amerického jmenovce, který byl převážně založen na iniciativě soukromých firem, Skolkovo vzniklo pod patronací státu. Prezident a vláda se závazali k několikamiliardovým investicím a složitému systému pobídek. Na papíře vše vypadalo dobře a projektu se podařilo získat kromě řady domácích start-upů i několik významných zahraničních investorů z USA, Německa či Izraele. Navzdory původní těžkopádnosti začalo Skolkovo budit naděje.Putinův comebackMědvěděvova idea se však začala rozplývat takřka okamžitě po návratu Vladimíra Putina do pozice prezidenta. Skolkovo zažilo řádění policejních agentů, objevila se řada nařčení z korupce, braní úplatků a praní špinavých peněz. Bylo by sice naivní se domnívat, že ve složité mašinérii ruské byrokracie a jejího propojení s oligarchy byla všechna tato obvinění vykonstruovaná, každopádně další prezidentovy kroky jasně odhalily hlavní smysl akce. Podpora pro nové start-upy se pravidelně snižovala a co hůře, začala přibývat pro autoritářské režimy tolik známá omezení internetu a svobody komunikace. Povinnost uchovávat data pouze na ruských serverech, nutná registrace u dozorovacích orgánů pro úspěšné bloggery, omezení či úplná blokace některých serverů a služeb, časté kontroly úřadů. Putin a jeho klika siloviků zkrátka dali jasně najevo, že inovace pro režim nejsou prioritou a to zvláště ohrožují-li jeho informační monopol.Brain drain a sen o zelené kartěJistě nepřekvapí, že řady technologických firem začaly pomalu řídnout. První exilovou destinací internetových podnikatelů se staly pobaltské státy, část však dle informací západních serverů začala pokukovat po možnostech rozjetí byznysu v USA. Zelená pracovní karta a rady jak ji získat se mezi mladou elitou staly často diskutovaným tématem. Rusko začalo pomalu ztrácet své nejbystřejší mozky…Příběh projektu Skolkovo sice neznamená konec záměru ani modernizačních snah v Rusku. Poměrně jasně však vypovídá o tom, jak si Putin a ruská ekonomika doopravdy “hýčká” mladé podnikatele. Foto: DuBoix (morgueFile.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Redakce

  • KRIZE RUBLU A LEVNÁ ROPA: JE RUSKÁ EKONOMIKA NA KOLENOU?

    Konstatování, že se ruská ekonomika nachází v krizi, pravděpodobně nikoho z čtenářů již nepřekvapí. Čísla lze jen těžce ošálit a o celé skutečnosti tak po západních analyticích a novinářích začaly otevřeně hovořit i špičky Putinova režimu v čele s premiérem D. Medvěděvem. Pokračující propad cen ropy způsobil komoditně orientovanému hospodářství značné škody, což se odrazilo i na opětovně se potápějícím rublu. Zbytek dokonaly ekonomické sankce ze strany EU a USA, které spolu s nesmyslným zákazem dovozu vybraných evropských potravin citelně znepříjemnily běžným Rusům život. Je však situace opravdu natolik zoufalá? A jak na vše zareaguje prezident Vladimír Putin, muž zakládající svoji popularitu z nemalé části na hospodářské stabilizaci a vzrůstu životní úrovně po tubulentní Jelcinově éře?Tragédie levné ropyZvláště tíživá je pro Rusko situace kolem vývoje cen černého zlata. Země je považována za největšího světového exportéra surovin, přičemž vývoz ropy a zemního plynu dle různých odhadů tvoří zhruba čtvrtinu HDP. Cenový kolaps z cca 120 USD za barel pod úroveň 50 USD během posledního roku Rusům značně podvázal penězovody. Na poplach tak po Gazpromu začalo bít i vedení Rosněftu, těžařského gigantu, jenž je nástrojem ruské ropné politiky. Společnost se dle britské BBC nechala slyšet, že propad cen ropy snížil její čistý zisk ve 2. kvartále v meziročním srovnání  o více než 20 %. Řetězová reakce následně doputovala i k federálním úřadům. Ty byly nuceny uznat, že Putinova slova o pouze krátkém hospodářském výpadku a rychlém přesměrování ruských obchodních aktivit z Evropy do Asie vyzněla naprázdno. Ministerstvo hospodářství tak v posledním srpnovém týdnu oznámilo další zhoršení odhadu vývoje HDP. Ruská ekonomika má letos poklesnout o více než 3 %, přičemž následný růst v roce 2016 údajně zamíří ke 2 %. Jedná se však stále pouze o nepřesné odhady a díky zakaleným vodám nelze zjistit, kde leží skutečné dno celé recese.Komoditní měnaV krizi se nachází i samotný rubl, který bezmála přesným kopírováním cenového grafu černého zlata dostává své pověsti tzv. “komoditní měny”. Čtenáři si jistě pamatují přelom let 2014/2015, kdy ruská měna trvale oslabovala, až atakovala hranici 70 rublů za americký dolar. Média tehdy přinášela záběry rozmrzelých a zmatených Rusů, jejichž úspory byly opět výrazně znehodnoceny. Krize rublu následně poněkud polevila, srpnový kurz však již opět mířil k magické sedmdesátce. Na obligátní otázku “co dělat?” přitom očividně nezná odpověď ani ruská centrální banka (Bank Rossii), která od počátku zmateně čachruje s úrokovými sazbami v beznadějně se vylučující snaze snížit inflaci a zároveň stimulovat hospodářský růst.Ruská ekonomika: Výzva pro Putina, příležitost pro silovikyZávěrem se zbývá zamyslet, jak na celou věc zareaguje ruský establishment. Pokračující špatné ekonomické ukazatele spolu s postupným znehodnocením úspor ruských střadatelů nejsou dobrou vizitkou pro Kreml. Kdekdo by mohl namítat, že Rusové jsou na nepříznivé podmínky zvyklí a nadále tak budou stát při svých vůdcích. Pravdou však zůstává, že Vladimír Putin vybudoval svoji pověst částečně i na schopnosti přivést asijskou krizí (1998) zdevastovanou ekonomiku do stabilizovaného stavu. Ten se přitom vyznačoval hospodářským oživením, vysokými státními investicemi, štědrými dotacemi a všeobecným růstem životní úrovně. Tento obraz nyní dostává citelné trhliny. Markantně rostoucí cena ropy na počátku tisíciletí otevřela do té doby nepříliš známému politikovi okno příležitostí a její propad je rovněž může zavřít. Ne snad, že bychom stáli na prahu Putinova pádu. Nepříznivý vývoj však zvýší tlak na změny, jež mohou vést k šarádě v nejvyšších patrech ruské politiky. Propad cen ropy se tak může stát šikovnou záminkou pro vyostření boje mezi jednotlivými mocenskými skupinami, jež se kolem Putina během let vytvořily. Je přitom veřejným tajemstvím, že lidem s armádní minulostí (tzv. silovikům) již delší dobu příliš nevoní umírněnější přístup jejich na civilní sféru vázaných kolegů v čele s premiérem Medvěděvem. Letošní ruská zima proto může být opravdu krutá.Ilustrační foto: wilhei (pixabay.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný