Výsledky vyhledávání v sekci: Politika
  • NÁVRAT SAMURAJE: JAPONSKÉ ZBROJENÍ A NOVÁ DYNAMIKA VZTAHŮ V ASII

    Počátkem ledna oznámilo Japonsko schválení obranného rozpočtu ve výši 42 miliard dolarů, což z něj činí nejobjemnější dokument svého druhu v novodobé historii země. Jeho jednotlivé položky přitom počítají s rozsáhlou modernizací Sil sebeobrany a nákupem supermoderních druhů techniky. Tyto kroky logicky zvedly vlnu emocí a rozhořely diskuse na téma, co tento krok vypovídá o budoucím směřování “země vycházejícího slunce” a její role v regionu východní Asie.Sebevědomější JaponskoCelou záležitost nelze vnímat jako ojedinělý krok, ale součást složitých zahraničně-politických tlaků a vnitrostátních procesů, jež v posledních letech Japonsko formují. Země totiž již delší dobu vystupuje mnohem asertivněji a testuje možnosti svého mocenského působení v globalizovaném světě. Na rozdíl od dřívějších dob, kdy se profilovala spíše ekonomicky, si nyní otevřeně pohrává s ideou oproštění se od omezení, jež přinesl výsledek 2. světové války. Živé tak jsou nejen diskuze nad úpravou pacifistického čl. 9 ústavy, vláda například počítá se zapojením Japonska do svazků kolektivní obrany a zrušeno bylo i moratorium na vývoz zbrojeních technologií. Motivace těchto kroků se zdá být poměrně logická. Má se jednat o reakci na nevyzpytatelnost severokorejského režimu a vzrůstající aktivity pevninské Číny. Nejde přitom pouze o spory ohledně ostrůvků Senkaku. Jako ostrovní stát závislý na dovozu většiny důležitých surovin je pro Japonsko zajištění bezpečného obchodu v regionálních mořích životně důležité. Elity v Tokyu se navíc cítí být podporovány i svým tradičním spojencem – Spojenými státy. Ty sice ústy prezidenta Obamy ohlásily fokus na Asii, diplomatickými kabely však daly jasně najevo, že počítají s větší angažovaností samotných Asiatů. O masivní podpoře z dob počátků studené války již zkrátka nemůže být řeč.Nacionalista Abe a nová dynamika vztahů v AsiiNastíněná politika však skýtá ještě jeden velmi zásadní rozměr a tím je zesílená domácí pozice premiéra Šinzo Abeho a jeho Liberálně-demokratické strany. Ta na konci loňského roku opět drtivě zvítězila v předčasných volbách do dolní sněmovny a ve spolupráci se svým koaličním partnerem stranou Komeito opět plně ovládá tamní politickou scénu. Abe se svými kolegy tak mají jedinečnou možnost promítnout do reálné politiky své výrazné nacionalistické představy, vrátit Japonsko do klubu regionálních mocností a tím i odvrátit pozornost od pokulhávajícího balíku ekonomických reforem (Abenomiky).Ve výsledku si tak nově budeme muset zvyknout na Japonsko, jenž se na rozdíl od svého evropského kolegy s podobným historickým cejchem (Německa) svého skutečného mocenského významu již neobává a pod rouškou nutnosti posílení sebeobrany opouští naordinované pacifistické pozice. Dynamika vztahů v Asiitak zaznamená výraznou proměnu! Ilustrační foto: ckm2joe (morgueFile.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný

  • NOVÉ VZTAHY USA A INDIE: PARTNERSTVÍ PRO 21. STOLETÍ?

    Česká média o události tradičně prakticky nereferovala a mnohá zahraniční se poněkud povrchně omezila na rozbor objetí obou lídrů při loučení na letišti. Účast prezidenta Obamy na oslavách indického Dne republiky však pravděpodobně významně ovlivní nejen vztahy USA a Indie ale i budoucí dění v celém asijském regionu. Spolupráce obou zemí se totiž při troše štěstí opravdu může stát “rozhodujícím partnerstvím pro 21. století”, jak ji nazvala americká administrativa.Obama: “Money talks”Obamovo sblížení s nejlidnatější demokracií světa přitom dává velmi dobrý smysl a to hned z několika hledisek. Vztahy USA a Indie totiž po delší době přešlapování, nejistoty a nedorozumění konečně získaly restart, po němž byznys volal již léta. Proč? Amerika je v současnosti největším indickým obchodním partnerem, objem přímých zahraničních investic (FDI) v Indii, jejichž zdrojem byl Washington, se v poslední dekádě téměř zpětinásobil, postupně roste i zpětný tok kapitálu do USA. Přestože objem vzájemného obchodu stále značně zaostává za Čínou, potenciál k růstu je velký. Předně, Indie se navzdory mnoha nedokonalostem těší demokratickému zřízení, právní systém ovlivnila anglosaská tradice, angličtina je všeobecně přijímána jako lingua franca a nová vláda BJP premiéra Modiho slibuje výrazný odklon od socialistických praktik Indického národního kongresu.Indie a politika zadržování 2.0Ještě významnější se však jeví bezpečnostní a geopolitická rovina. Schůzka obou státníků znamenala obnovení smlouvy o vzájemné spolupráci ve vojenské oblasti, jež pravděpodobně přinese i technologické sblížení armád obou zemí. Ozbrojené síly Indie stojí na staré sovětské technice a Rusko donedávna zůstávalo hlavním dodavatelem zbraní, dle některých odhadů však Američané své kolegy z Moskvy v loňském roce významně předběhli. Tyto údaje přitom získávají geostrategický význam, vložíme-li je do kontextu událostí posledních měsíců. Republikány za svou pasivní zahraniční politiku kritizovaný Obamapřijíždí do Nového Dillí a podepisuje dokument s názvem “Joint Strategic Vision for the Asia-Pacific and Indian Ocean Region”, jež ohlašuje spolupráci v oblasti bezpečnosti námořní dopravy a ochrany vzdušného prostoru se zřetelem na Indický oceán a Jihočínské moře. Zároveň vláda v Tokyu oznamuje navýšení rozpočtu na zbrojení a premiéři Abe s Modim si vyměňují “liebesbriefy” plné superlativů.  Mnohem asertivněji vystupují i další země regionu jako Filipíny, Jižní Korea ale i Vietnam či  Abottova Austrálie.Co dané kroky znamenají a komu je celý vzkaz určen, není těžké odhadnout. V Asii a Pacifiku se postupně rodí zatím sice nesourodá, avšak odhodlaná koalice států připravených čelit rozpínající se moci pevninské Číny. Zaprášený koncept “politiky zadržování”, známý z dob počátku studené války, tak pravděpodobně bude aktualizován i pro potřeby 21. století, pouze s jinými hráči. Nové vztahy USA a Indie pro to vytváří velmi solidní základ.Ilustrační foto: CyberJu (morgueFile.com)

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný


Výsledky vyhledávání v sekci: Ekonomika
  • Prosperující zemědělství, průmysl a normální obchody v ulicích. Proč to vlastně zmizelo?

    Většina problémů vzniká proto, že odstraňujeme důsledky a nikoliv příčiny. Hodně lidí si poslední dobou stěžuje, že se do centra měst dostávají bary, herny, bazary, zastavárny a další podobné zařízení a klasické obchody mizí z ulice. Hodně lidí obviňuje “zlou dobu” kterou přinesl kapitalismus. Za komunistů prý takovéto problémy nebyly. V centru města stálo řeznictví, maso-zelenina a další. Sice byly buďto bez zboží, nebo se na něj tvořily kilometrové fronty, ale bylo tam. I já si vzpomínám, že v devadesátých letech mého dětství se nacházely ve městech řeznictví, potraviny, obchod s ovocem a zeleninou a další. V tomto čerstvém kapitalismu, který byl mnohem více kapitalismem než v dnešní době, se živnostníkům dařilo. Nedá se říci že by to bylo ideální, ale dařilo se jim.Poslední dobou tohle odchází. Zavřela se místní cukrárna a místo ní otevřeli vietnamský obchod. Zavřeli místní řeznictví a místo něj otevřeli turbo solárium. Spoustu původních prodejen slouží úplně jiným účelům. Já všem těm podnikatelům fandím. Nikdo by neměl někomu nařizovat v čem má podnikat a kde se má co provozovat. Role státu má být minimální a toto určitě není to, o čem by měl rozhodovat. O tom, jestli tam má ta prodejna stát ať účinně rozhodne trh. Pokud se lidem líbí, že tam ten obchod strojí nebo je tam služba provozována, tak ji budou využívat. V opačném případě tam nepůjdou a majitel to sám zastaví. Nyní se ale pojďme podívat, jaké jsou ty dva důvody, které tyhle provozovny v masové míře dostávají do center.První příklad je extrémní nárůst “pochybných” barů, bazarů, zastaváren, heren atd. Kdo do těchto provozoven chodí? Většinou nezaměstnaní. A účelově nezaměstnané vytváří státní, docela nabobtnalý, státní systém. Peníze jdoucí k poctivě pracujícím nebo podnikajícím jsou “násilně” sníženy o tzv. sociální pojištění. Z těchto peněz jsou poté veskrze placeni lidé, kteří si úmyslně nehledají práci a tyto dávky čerpají. Kdyby tito lidé nevěděli, že existuje něco jako sociální systém, tak by si rychle nějakou práci nebo jiný způsob obživy našli. Věděli by totiž, že jsou zodpovědni sami za sebe a zadarmo jim nikdo nedá. Většina nezaměstnaných jsou ti samí lidé a mohou o sobě tisíckrát tvrdit, že si tu práci “prostě hledají”. Tito lidé pak začnou hrát automaty, peníze vydělávajících začnou propíjet, občas si za ně něco koupí a pak to dají do zastavárny až jim to finančně nevyjde. Hlavně ale také pro ně v podstatě nepředstavují žádnou hodnotu. Takže na to aby je všechny prohráli v herně jim stačí jít kolem herny, když je zrovna mají u sebe. Neříkám, že by si občas i někdo samostatně vydělávající nešel zahrát. Něčeho se napít si taky sem-tam občas zajdu. Určitě ale za to neutrácím sociální dávky, protože je nedostávám a svých vydělaných peněz si vážím. První důvod nárustu těchto zařízení je tedy jednoznačně sociální systém, kde nezaměstnaní ( a nepodnikající – prostě ti co se nedokáží sami uživit ) chodí do těchto zařízení utrácet peníze, o které se sami nezasloužili.Druhým důvodem je nárůst státních zásahů, regulací a dalších operací do trhu, který se tímto stává méně a méně svobodným. Hlavně z evropské unie k nám přichází více a více buzer…regulací na délku a zahnutost banánů, na to jakými žárovkami máme svítit a spoustu dalšího. Dále se k tomu přidává jaké “energetické třídy” má být která lednička a mezitím se zcela pokřiví trh tím, že ze svých daní platíme mnohonásobně více kvůli nařízenému odběru “zelené” ( ta energie stejně vůbec zelená není, jak budou zlikvidovány ty panely? ) energie za větší výrobní trhy abysme podporovali jakousi ekoteroristickou operaci. Se všemi těmito nařízeními se samozřejmě více vypořádá velký obchodní řetězec, než rodinný krámek Pepy Dvořáka se stoletou tradicí. Různé operace k “přilákaní investorů” kdy má třeba velký obchodní řetězec daňové prázdniny, nebo získá na nějakou rekonstrukci nebo jiný projekt evropské dotace získává neoprávněnou výhodu a může tedy na trhu nabídnout daleko nižší cenu. Dalším problémem jsou tedy zbytečné regulace a další byrokracie, kterou si umí vyřídit jen velké řetězce s týmem právníků kdežto malý živnostník na ní ztroskotá. Daňové prázdniny pro jeden subjekt na trhu pak ostatní poškodí v cenách, které mohou ony nabídnout. Tohle není svobodný trh. Ať obchodní řetězce na trhu klidně jsou, ale za stejných podmínek jako ten malý živnostník.Je to tak všude. Současná vláda, která by se ráda označila za pravicovou odstraňuje také nikoliv příčinu ale důsledek. Příčina současného úpadku tzv. západních států se nachází ve stále větší socializaci a zvyšování daní, kdy si stát bere za jednotlivce právo rozhodovat o tom, co s těmito penězi udělá. Stát ale hospodařit neumí, takže mu prostředky nestačí. Tento svůj problém chce vyřešit dalším zvyšováním daní.  Lidé si neuvědomují, že se zde jedná o socialismus a požadují, aby stát do všeho ještě více zasáhl. Asie se vydává opačným směrem a začíná nás překonávat. Kde se dneska vyrábí většina výrobků?

    13.květen 2019 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Life style
  • CENA ZA VÝJIMEČNOST: PROČ JE DVANÁCTILETÁ SKOTSKÁ WHISKY TAK DRAHÁ?

    Uzavření výhodného obchodu, zisk vysněného postu, ukončení dlouholetého studia či večerní rozprava dvou starých přátel u praskajícího krbu… To vše jsou výjimečné okamžiky lidského života, s nimiž je neodmyslitelně spjata skotská whisky. Tento tradiční drink gentlemanů se během staletí rozšířil z drsných svahů Skotské vysočiny (Highlands) do celého světa a stal se určitým fenoménem. Zvláště jeho dvanáctiletá varianta a její ještě starší příbuzné se každoročně stávají námětem diskusí laiků i odborníků, kteří je hodnotí a porovnávají v prestižních celosvětových soutěžích. Každého, kdo kdy měl příležitost je okusit, však jistě napadla zcela logická otázka. Proč je víceletá skotská whisky tak drahá, resp. proč na svém hrdle hrdě nosí cenovku minimálně třikrát vyšší hodnoty než její běžné varianty? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.Single malt či blended?Aby se totiž nápoj ze sladového ječmene, vody a karamelového barviva mohl honosit přízviskem “whisky”, je potřeba, aby “zrál” nejméně po dobu tří let s konečným obsahem alkoholu ne méně než 40 %. Každý konzument si tak i po několika skleničkách snadno spočítá, že jeho dvanáctiletá skotská přetrvávala v sudu alespoň čtyřikrát déle než běžná produkce palírny. Pro výrobce se tak jedná o investici s dlouhodobější návratností, což se samozřejmě promítne do nákladů a i konečné ceny na trhu. Tím však záhada rozhodně není vyřešena! Víceletá whisky není totiž pouze stará, ale především raritní a to zvláště hovoříme-li o patnácti, osmnácti či jednadvacetiletých variantách. Připravovaná směs totiž během “zrání” nezůstává v klidu, přichází do kontaktu se svým okolím (stěnami sudu) a s plynoucím časem se přirozenými procesy postupně odpařuje. V době, kdy dosahuje věku dospělého muže s volebním právem (mezi 18 až 21 rokem), zbývá uvnitř sudu již pouze kolem 70 – 60 % původního obsahu. Vaše láhev v sobě tedy nese pouze to “nejlepší, co přetrvalo”.Na celkovou cenu však má rovněž výrazný vliv, o jaký druh se jedná, jinak řečeno, zdali je vaše skotská whisky jedno či vícedruhová. Velkou oblibu si zvláště v posledních letech získaly whisky míchané (tzv. blended), které jsou směsicí několika druhů nápojů, povětšinou z palíren nacházejících se v podobné oblasti. Lze však nalézt i produkty, které záměrně pojí chutě z rozdílných částí Skotska a vytvářejí tak zcela nový drink. Pravý fajnšmekr si však přeci jenom spíše vybaví čistou sladovou (tzv. single malt). Jedná se o cenný alkoholický nápoj s jasně daným rodným listem, na němž je uvedena pouze jedna konkrétní palírna. Takováto whisky pak dále nabývá na ceně.Skotské palírny – globalizaci navzdory?Další složkou, jež zvyšuje cenu tohoto “fajnového pití”, je určitá nechuť přizpůsobit se globalizaci a tzv. se unifikovat. Zatímco například slavné britské automobilky, jichž na počátku 20. století působilo na Britských ostrovech několik desítek, se díky tlaku trhu prakticky scvrkly do zhruba pětice značek (navíc ovládaných zahraničním kapitálem), skotská whisky tomuto smutnému trendu zatím poměrně slušně odolává. Přestože majetková struktura jednotlivých podniků je různá a stále častěji dochází ke vzniku masové produkce některých značek, nadále zde existuje nespočet palíren s unikátním brandem a historií, jež povětšinou sahá až do 18. či 19. století. Budiž rovněž ke cti, že se nejedná pouze o prázdné marketingové skořápky, ale jednotlivé nápoje se chuťově opravdu výrazně liší a každá oblast je specifická. Zdali vámi vlastněná láhev pochází ze severních vrchovin (např. Dalmore), nížinných oblastí (Glenkinchie) či z některého z mnoha přilehlých ostrůvků (Islay, Ardbeg, Jura), je pro její celkové vyznění zásadní!Ach ty daněBohužel není jisté, jak dlouho tato až romantická anomálie potrvá. Paradoxní je přitom především fakt, že jednotlivé palírny neničí ani tak tlak trhu a globální trendy podnikání jako poměrně vysoké zdanění, jemuž jsou ze strany britské vlády vystaveny. K jeho snížení přitom dlouhodobě nevedou ani stížnosti výrobců ani nedávno spuštěná informační kampaň. Jedná se zároveň i o pravděpodobně poslední položku na našem seznamu vlivů, které více než výrazně dotvářejí cenu nápoje, jenž se hrdě honosí názvem skotská whisky.Ilustrační foto: pixabay.com

    24.duben 2019 - Napsal: Jan Železný