Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech (KVIFF) si letos získal více pozornosti než tomu bylo v posledních letech obvyklé. Jubilejní 50. ročník do západočeských lázní přitáhl i ty, kteří běžně podobnému “druhu zábavy” příliš neholdují. A to nejenom zahraniční a české party turisty ale i řadu místních “domorodců”, jejichž nejoblíbenějším promítacím sálem nadále zůstává obývák s kabelovkou. Kulatá výročí zkrátka působí magicky a vzbuzují v lidech onu zvláštní svědivou touhu “být u toho”. KVIFF tak i nadále stále dobře živí a pravděpodobně i živit bude.

Mezinárodní filmový festival – letos zase opět nejhorší

Festival je zkrátka dobrý byznys a to nejen pro oblastní prodejce zmrzliny, provozovatele cateringu, tamní bary, kavárny či taxikáře, kteří letos během dne za tučná dýžka najezdí i několik stovek kilometrů. Přímo medvědí službu festival odvádí bloggerům, novinářům, bulvárním “kanálníkům”, filmovým kritikům…vlastně kritikům všeho druhu a ražení. Tato kulturně-společenská akce jim totiž každoročně spolehlivě a zdarma poskytne munici pro kanonádu článků a příspěvků, které když ničím jiným tak alespoň názvem zvyšují čtenost a úspěch autora. Jejich obsah přitom bývá prakticky identický a směřuje k jasnému konstatování – ten letošní ročník bude, je či byl tím suverénně nejhorším, nejpokleslejším a nejnenápaditějším ze všech. Festival ztrácí svoji tvář, příliš se komercionalizuje či je naopak příliš alternativní, tu láká pouze laciné české celebrity a oceňuje vyšumnělé zahraniční tvůrce (jenž jej považují za svou poslední filmovou štaci před smrtí), tu zas vlny podivně vyhlížejících baťůžkářů, hipsterů, metrosexuálů, lumbersexuálů a nespočet jiných těžko identifikovatelných společenských skupin. Při čtení tak člověk získává pocit, že “je něco shnilého v zemi české” a že před autorovým vytříbeným vkusem byl zbledl závistí i římský Petronius Arbiter.

Zmatení jednoho baťůškáře…nebo hipstera?!

Přiznám se, že podobné komentáře pročítám poměrně rád a se zaujetím, neboť překvapivě pokrývají celé mediální spektrum od ČT přes Respekt až k blogům a webům pochybného původu. Jako prakticky Karlovarák (narodil jsem se a vyrůstal v nedalekém Ostrově) na festival chodím již mnoho let a přesto se vždy divím, čeho všeho jsem si za všechny ty dlouhé dny strávené v kinosálech a na doprovodných akcích vůbec nevšiml. Možná to bude pro mnohé překvapením, ale béčkové celebrity jsou pro návštěvníka KVIFFpodstatné či rušivé pouze do té míry, do jaké vyvine zvláštní úsilí pečlivě si jich všímat. Snad je to tím, že většinu z nich ani nepoznám, každopádně jejich tolik kritizované přesuny z jednoho neplaceného rautu na druhý můj zážitek z festivalu nikdy nenarušily. Komercionalizace je všeho všudy spíše hezké slovo bez jasně pochopitelného obsahu, s nímž se minimálně od nástupu globalizace musí chtě nechtě naučit žít i obyvatel deštného pralesa, natož potom návštěvník festivalu. Navíc projížďka červenou rikšou nejmenovaného mobilního operátora je vcelku příjemná záležitost a to přestože 4G internet v mobilu není zas takové terno. Stále se tenčící řady neotesaných baťůškářů, které se dle některých záhadně transformují do pýchou nadmutých a příjmově mnohem lépe zajištěných hipsterů s jabkem v ruce, k filmovým Varům zkrátka neodmyslitelně patří. Paradoxně přitom dle mých zkušeností netvoří páteř diváků promítacích sálů – ve frontách s festival pasem na krku daleko častěji vídám lidi, které bychom asi dle dnešních škatulek označili za běžné studenty nebo pracujícící. Výjimkou v posledních letech nejsou senioři, a to ani ti dle médií příšerně zchudlí a nepřejícní čeští. Co se poté týká projekce, kdo nechce riskovat nějaký ten opravdu podivný či tu a tam vyšinutý film, je ve Varech špatně. A ačkoli nejsem fanouškem pouličních barů, festivalové a životem hemžící kavárny miluji, neboť nabízejí neocenitelnou atmosféru. Nic navíc nenahradí pocit, když celí rozlámaní čekáte s festival pasem ve frontě bez lístku na váš vytoužený film a náhle se jako anděl z čistého nebe zjeví někdo, kdo jej má navíc a zdarma vám jej nabídne.

Grácias KVIFF

Na konci náročného týdne a vlastně ještě nějakou dobu po něm proto všem píšícím nezbývá, než “hroznému a příšernému” karlovarskému festivalu zase jednou poděkovat za dobrý námět, čtenost, sdílení a popularitu. Zatím to, pokud vím, mnoho z nich neudělalo. Pokusím se to tedy vzít na sebe: “Díky ti KVIFF a za rok s kousavým komentářem na tvůj účet opět nashledanou”… Tedy vlastně: “Šary Vary!”