Tento druh zpráv jako by již zastaral a ztratil svoji originalitu. Denně jsme zasypávání informacemi o nových cenových dnech, jichž nezadržitelně padající ropa dosáhla. Po šedesáti dolarové hranici za barel černého zlata padla i ta padesáti dolarová a medvědí nálada na trzích jakoby neznala konce. Situace tak přináší jedinečnou příležitost všem novodobým “Josefům”, kteří se po vzoru starozákonního biblického hrdiny snaží přijít s co nejzajímavější předpovědí sedmi hubených let a zavděčit se po analýzách lačnícím “faraonům” dnešní doby. Prohlášení saudského ministra ropného průmyslu o dvacetidolarové cenovce tak pomalu začíná připomínat učebnicový případ sebenaplňujícího se proroctví. Emoce však mohou být zrádným rádcem.

Zdánlivá síla kartelu OPEC

Předně členové OPEC se nenachází v hospodářské kondici, jež by jim dovolovala takovýto cenový konflikt dlouhodobě vést. Část z nich je navíc politicky destabilizována domácími konflikty (Nigérie, Libye, Venezuela), popřípadě je nucena čelit mezinárodnímu tlaku díky svým kontroverzím zahraničním politikám (Írán). Dokonce ani bohaté státy Zálivu v čele se Saudskou Arábií nedisponují natolik neotřesitelnou pozicí, jakkoli přesvědčivě mohou takto působit. Jejich vlády se sice snažily diverzifikovat zdroje svých příjmů, tyto pokusy však nebyly příliš úspěšné. Petrodolary tak například nadále tvoří necelou polovinu HDP a cca 80 % příjmů sadského království . Nabízí se tedy otázka, zdali jsou Saudové spolu s ostatními členy OPEC schopni avizované politice dostát a americké těžaře pokořit.

Bitva o ropu a američtí těžaři

Jednotlivé státy USA s výjimkou zranitelné Aljašky již totiž na základě zkušeností ze 70. a 80. let své hospodářství restrukturalizovaly a na ropu je tak vázána daleko menší část jejich ekonomik. Ani samotná nová těžařská odvětví nejsou tak slabá, jak se může zdát. Drobnější a špatně kapitálové kryté společnosti se pravděpodobně bankrotu nevyhnou, většina je však zajištěna finančními deriváty a ropu prodává dopředu. Nástup efektu nižších cen tedy bude trvat nejméně rok. Analytici přitom odhadují, že vedení cenové války po takto dlouhou dobu by pro arabské státy znamenalo ušlé zisky v hodnotě až čtvrt biliónu dolarů. Úspěch nastavené politiky však ani poté není zaručen, neboť padlé společnosti budou pravděpodobně připraveny převzít jejich mamutí protějšky, toužící po navýšení svého tržního podílu.

Resumé? Silně medvědí nálada na trzích může být přehnaná, neboť ceny ropy na úrovni dob dna globální finanční krize z roku 2009 neodpovídají ekonomické realitě ani schopnosti tradičních producentů z kartelu OPEC vést cenovou válku po dostatečně dlouhou dobu. Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu bych tedy na propad nesázel či minimálně zůstal obezřetný.

Článek není investičním doporučením, vyjadřuje pouze osobní názor autora.

Ilustrační foto: Penywise (morgueFile.com)