Harlekýn hrůzy, ďábelský šprýmař, pochmurný žertér, šašek šílenství, muž s úsměvem smrti… to vše jsou označení, jež komiksoví tvůrci přiřkli jedné jediné postavě. Není jí přitom nikdo jiný než světoznámý The Joker.

Geniální a šílený zároveň, tento klaun z dílny amerického vydavatelství DC Comics svým věhlasem dávno překročil uzavřený svět kreslených sešitů pro děti a věčně mladé dospělé. Objevil se v televizních seriálech, celovečerních filmech (a to dříve, než komiksová tématika začala být superstrojem na peníze), počítačových hrách, až se postupně stal jedním z nefalšovaných symbolů moderní popkultury. Jeho bělostný ušklebavý obličej lemovaný křiklavě zelenými vlasy u nás pravděpodobně není natolik známý jako například některé charaktery z Hvězdných válek či podobných sérií, přesto nelze pochybovat o tom, že se Joker stal inspirací (ať už přiznanou či nikoli) řady dalších literárních, herních i filmových postav. Letos přitom tento antihrdina chystá velký comeback na stříbrné plátno i herní konzole. Šklebit by se na diváky měl v dlouho očekávaném akčním snímku Suicide Squad (Sebevražedný oddíl), animovaném a pro fajnšmekry stylizovaném převyprávění komiksu The Killing Joke i graficky netradiční herní sérii Batman od společnosti Telltale Games.

Přes sedm destiletí na kriminální scéně

O tom, že Joker je Batmanovým bolehlavem číslo jedna pravděpodobně netřeba dlouze polemizovat. O jeho roli v příbězích netopýřího muže slyšeli pravděpodobně i ti, kteří komiks nikdy v životě nedrželi v ruce. Daleko méně rozšířeným faktem je skutečnost, že tento šašek terorizuje obyvatele smyšlené americké megapole Gotham City již neuvěřitelných 76 let. Po celou dobu tak přitom činí s grácií, originalitou a určitým zvráceným šarmem.

První komiks, v němž se Joker objevil, spatřil světlo světa již roku 1940. Autor Bob Kane tehdy hledal neotřelou postavu, která by se svým intelektem a schopnostmi byla schopna postavit svalovci v černém převleku, a zároveň zaujala více než běžní kreslení lupiči. Povedlo se! Joker vzbudil zájem čtenářů a ti brzy začali požadovat další příběhy. S drobnými přestávkami tak lze jeho působení vystopovat během všech následujících dekád, během nichž se dočkal i vlastní komiksové řady. Zatímco však Batman, Robin či komisař Gordon zůstávali po celou tu dobu prakticky stejnými nepříliš plastickými postavami, právě Joker prodělal řadu zásadních proměn. Je to právě jeho postava, jež nádherně ilustruje proměnu nálad americké společnosti během jednotlivých dekád, zrcadlí její očekávání, hodnoty i morální hranice, kam je až ve vyprávění jednoduchých kreslených příběhů schopna či ochotna zajít.

Zatímco první Joker byl zákeřným temným vrahem draculovského typu, jeho následovník čelící autocenzuře komiksových vydavatelství 50. let se omezil na kradení drahých kamenů a vymýšlení absurdních šprýmů. Jednalo se o dobu, kdy komiks odrážel studenoválečnou touhu činit složitý svět jednoduchým místem s jasně danými pravidly. Pokud by totiž čtenář snad trpěl těžkou formou slabomyslnosti a nepochopil, kdo je opěvovaným kladným hrdinou a kdo naopak prohnilým zloduchem, autoři mu to prakticky na každé straně vždy svými popisky připomněli. Linie byly jasně dané. Situace se mění až na přelomu 70. a 80. let, kdy se již tvůrci nebojí navrátit ke kořenům a postupně tvoří daleko temnějšího a brutálnějšího šílence, který se nezdráhá pro své vlastní pobavení vraždit prakticky kohokoli bez ohledu na sociální status, věk nebo pohlaví.

Joker a děsivá nahodilost zločinu…

Kromě toho, že během dlouhých let fungoval jako Batmanovo zvrácené alter ego, Joker fascinoval a děsil čtenáře především absolutní nevypočitatelností svých zločinů. Naše vnímání sociální reality je velmi silně spjato s potřebou nalézat příčiny, objasnění či alespoň vzdálená vysvětlení lidských skutků. Zelenovlasý šašek však nikdy žádné zdůvodnění neměl, udeřil náhodně, kdekoli, bez špetky racionální úvahy. Nikdo od pouhého prodavače novin až po šéfa gothamského podsvětí si před ním nemohl být jist, světec či hříšník, cílem se mohl stát každý. Právě tento Jokerův útok na naši neukojitelnou potřebu narativity a racionality přitom pravděpodobně stojí za popularitou této postavy. Ostatně, když se jej v jednom díle ptají, proč daný zločin spáchal, se smíchem odpoví: “A proč ne?”.

Stejně jako motivy jeho akcí, neznámý zůstává i šaškův původ. Za celá dlouhá desetiletí totiž nevychází najevo, kým tento bláznivý muž byl, než propadl zločinu. Joker o své minulosti vypráví řadu rozličných a naprosto protichůdných příběhů. Jednou byl nedoceněným chemikem, podruhé zhrzeným hercem poté chudým zlodějíčkem v rudé kápi. Jeho minulost je naprosto nejasná, což ještě více posiluje útok na naše očekávání. Konstantní zůstává pouze ona message jeho činů: Kdykoli se může stát cokoli. Ať již je váš život cnostný či mrzký, jste-li úspěšní či úplní ztroskotanci, vždy se můžete stát cílem nepředvídatelné zničující události. Jeden opravdu špatný den může zničit vše, co jste léta budovali, o čem jste snili. Budoucnost je navzdory vší naší snaze naprosto nevypočitatelná. Děsivé, že?

Suicide Squad a návrat do kinosálů

Jak již bylo řečeno, Joker se probojoval i do světa stříbrného plátna, kde se jeho stopa stala rovněž nepřehlédnutelnou. Zásluhu na tom má především vynikající herec Jack Nicolson, jenž v ponurém snímku experimentálního režiséra Tima Burtona s názvem Batman (1989) vytvořil vskutku geniální zločineckou postavu. Nepřekvapí proto, že jeho výkon byl nominovám na Zlatý globus. I druhé a mnohem šílenejší ztvárnění komiksového šprýmaře v podání Heatha Ledgera ve filmu Batman: Temný rytíř (2008) se stalo kultovním. Ačkoli tvůrci poněkud upustili od původní literární předlohy, výsledek diváky nezklamal. Sám Ledger díky této roli dosáhl svého hereckého vrcholu, když získal Oscara, Zlatý glóbus i Cenu BAFTA. Nyní se o přízeň veřejnosti uchází Joker zcela nový, a to jako jedna z postav snímku Suicide Squad v podání Jareda Leta. Že se tak legendární postava opět dočká zcela neotřelé reinkarnace je prakticky jisté. Otázkou zůstává, zdali si silně marketingově propagovaný snímek nakonec opravdu získá srdce náročných komiksových fanoušků, nebo se spíše zařadí po bok odmítnutých počinů typu filmu Batman a Robin (1997) s Georgem Clooneym v hlavní roli.

Ať tak či onak harlekýn zločinu ani v důchodovém věku rozhodně nechystá odchod do ústraní a se smělým úšklebkem hledí k stoletému jubileu.